Page 183 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 183

NOVÉ       ZJEVENÍ PÁNA          JEŽÍŠE KRISTA

            stavu.   Takto   negativní   stav   se   udržuje  naživu.   Popření   platnosti  tohoto   zákona   dělá
            negativní stav možným. Avšak  protivit se něčemu          a  být  opakem něčeho   jsou dvě zcela
            rozdílné    věci. První (protivit se   něčemu)  se odvozuje   ze života toho, čemu se odporuje.
            Principem zde je, že  kdyby to, čemu se odporuje, neexistovalo, pak          by  nebylo   čemu se
            protivit.  A   tak   by   ani   protivící   se   stav   neexistoval.  Druhá   (být   opakem   něčeho)
            předpokládá     dvě síly, jež jsou protichůdné co   do   místa, stavu, podmínek a povahy, mají
            své samostatné existence.


            Že   dvě   protichůdné     síly   mohou   existovat,   je  iluzí,   jež   vzešla   z   několika   zákonů

            struktury   zóny     vymístění.   Zóna   vymístění   byla  specificky   tak   sestrojena,   aby   se
            bezpochybně  dokázalo,  že  takové      protichůdné  síly  existují,  a  že  jsou  pravou  realitou.
            Pomyslete   na   příklad   na   existenci   severního   a   jižního  pólu    na  vaší   planetě  nebo   na
            elektrickou polaritu.    Činí na vás dojem,   že  jsou si  protichůdné buď co do místa,  nebo co
            do stavu nebo podmínek.

            Nicméně,  skutečnou pravdou je, že       tak tomu není.   Za prvé:  Multivesmír   není plochý  ani
            úhlovitý   ani  lineární.  Je  kruhový   a  okrouhlý.   Proto  každý bod  v  multivesmíru   zaujímá
            stejné   postavení jako každý jiný bod.     Jsou navzájem diskrétní,    nikoliv  protichůdné.   Za
            druhé:  Síly,   jež   působí      v  každém   vesmíru,   jsou   co   do   struktury   integrální   součástí
                                                    z
                                                                                              z
            povahy   toho   vesmíru,   odvozené        jednoho   sjednocujícího   zdroje  -     duchovního


            principu,   jak  jej  výše  definuje   Zákon  duchovní  reality.  Proto  nemohou    být  navzájem

            protichůdnými.     Konají  rozličné  funkce,  ale  tyto  funkce  mají  jeden  zdroj  a  ne  dvojí  či

            mnohočetné   původy.       Negativní   stav   by   se  nemohl  navěky   stát   rovným   pozitivnímu


            stavu   nebo  jeho   opakem,  jelikož   nemá   sám       v  sobě   ani   od   sebe  žádný   život.  Jak   si
            pamatujete,  jeho    život byl   odvozen z   odvrhnutých idejí členů pozitivního stavu.
            Nová formulace  tohoto zákona        má   dvojí doplnění:   Jedno je  v   tom, že   Nová přirozenost
            Pána  Ježíše  Krista  je   jediným Jsoucnem a  Bytím, majícím život samo v       sobě, od sebe  a
            sebou;    a druhé je to, že  jakmile   členové pozitivního stavu provedou konečnou volbu a
            rozhodnou,  že  již  nikdy  nebudou  mít        v  mysli  takovou  představu,  která  by  se  musela

            odvrhnout,   pak   takové   představy   přestanou   být  a   existovat.    Jak   ustanou,   vyschne
            pramen  života   negativního      stavu  a   již   ho  nebude.  V
                                                                          tu   chvíli   stane   se  tento  zákon
            obsolentním,   neboť   stav  multiverzu       bude  unilaterální   samotnou   svou   povahou,

            nebude  již  vyzýván       k  boji  svými  odpadovými  materiály,  které  se  postavily  proti  jeho
            přirozenosti a struktuře.  Od té chvíle  žádné odpadky  se     nebudou objevovat.

                         5.    ZÁKON DUCHOVNÍHO POTVRZOVÁNÍ PLATNOSTI A ÚMYSLU


                                                                 v
            Tento zákon     ustanovuje význam všech činností        jsoucnu a bytí.   Stanoví:

                    Platnost   každé   představy,   myšlenky,   pocitu,   činu,    chování  či   čehokoliv   se
                    musí    jednotlivě   potvrdit   jejich   důsledky,  následky,   výsledky   a   dopady   jak
                    vůči veškerému jsoucnu a bytí, tak i vůči tomu, kdo je produkoval či jim dal
                    původ.

            Tento zákon     sestává  z   dvojího aspektu potvrzování platnosti:   počátku jakéhokoliv činu


            a   jeho   konečného    výsledku.  Kvalita  takového   činu   je  určena  původním   záměrem   či


                        s


            úmyslem,       jakým   ten   který   čin   byl  započat.  Naproti  tomu  je  obsah  takového   činu
   178   179   180   181   182   183   184   185   186   187   188