Page 158 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 8.
6. V rámci příprav pro otevření všech pamětí a odstranění nevědomých procesů a
ignorance jako podmínky pro zahájení posledního soudu, bylo Pánem Ježíšem Kristem
darováno Nové zjevení, a to pro veškeré stvoření i zónu vymístění. Toto Nové zjevení
vysvětluje nejzávažnější duchovní otázky, vztahující se k Nové přirozenosti Pána Ježíše
Krista, k situaci v duchovním světě a v zóně vymístění, jakožto i ke všem

nevyhnutelným informacím, nutným pro ten účel. Až nastane čas, bude Nové zjevení

sloužit jako spouštěč otevření všech pamětí, dá lidem, lidským i jiným tvorům, pocit
důvěrné známosti, a tak jim usnadní přijetí toho, co se naučí - až budou otevřeny

všechny brány jejich paměti a všechna potlačení do nevědomí a zatlačení do
podvědomí vyjdou na povrch vědomého uvědomění po odstranění stavu ignorance
ohledně všeho duchovního.

Poskytnutí Nového zjevení je nutným předpokladem posledního soudu a pro otevření
pamětí, protože slouží jako zmírňovač účinku šoku, do kterého se dostane každý, kdo
pozná pravdu o všech těchto záležitostech.

7. V procesu konečné fáze posledního soudu bude uvedeno veškeré stvoření i s celou

zónou vymístění do zvláštního stavu seřazenosti a přístupnosti, aby tak proudila
informace ze všech úrovní do všech jiných úrovní k vyzkoušení, prozkoumání a
ohodnocení, ale hlavně, což je nejdůležitější, pro oddělení, rozlišení a odhaleni loajalit,
úmyslů, motivací a pravé tvářnosti identity všech. V průběhu této fáze bude odhalena

pravá podstata osobní povahy každého, ‚já jsem‘ se odhalí a přijde na světlo denní,
takže déle nebude docházet k zmatku při odpovědi na otázky: ‚Kdo jsem a proč jsem
tam, kde jsem?‘ a ‚co je účelem mého osobního života?‘ a na podobné věci.

Poslední soud nemůže nastat, pokud nejdříve nebude učiněn tento krok, protože

jenom z pozice poznání a zjištění vlastní pravé totožnosti, jakož i znalosti poslání a

účelu vlastního života, může každý být spravedlivě souzen. Z tohoto důvodu musí v
procesu této fáze posledního soudu všechny vnucené nánosy negativního stavu,
vědeckých i náboženských vyznání či všeho toho, co máte, být separovány od pravého
jádra jedinečnosti každé osobnosti a individuality, hluboce pohřbeného pod tíhou těch
nánosů a vyjít ven na světlo a do vědomí. Jenom ty věci mohou zůstat a být vzaty v

úvahu, s nimiž se jedinec zcela ztotožnil dobrovolně na základě svobodného výběru, a
tak je učinil trvalou integrální částí svého výjimečného jsoucna a bytí. Jenom tyto věci
mohou být někým přivlastněny jako pravé a takto svobodně přivlastněné mohou být
souzeny. Všechno ostatní, co bylo vnuceno - a to bez ohledu na to, jakými prostředky -
musí být vyřazeno, odloženo a vůbec nevzato v úvahu. Nepatří to dotyčné osobě. To

platí o jakémkoliv přivlastnění - ať pozitivním či negativním. Pokud kdo něco
nepřijímá ze svobodné vůle a na základě svobodné volby, nýbrž že to vyžadují jakási

očekávání, požadavky, příkazy, zázraky, přesvědčování a mandáty, přicházející z
-
vnějšku nic z toho se mu nemůže přiznat, ať je to cokoliv.

Proces posledního soudu je schopen vše toto postavit na pravé místo a posuzovat to z
náležitého a vhodného hlediska. Nic se nesoudí, co je z vnějšího vnucení, nýbrž jen to,
co je z vnitřní identifikace z pozice vlastní svobodné vůle a volby. Takže, stane-li se na

příklad někdo věřícím vyznavačem pravých duchovních principů tohoto či jiného
Zjevení pod vlivem jakési nemoci nebo zázraků či znamení, neboli jiných zevních

událostí, jež jej donutily přijmout zmíněné principy, pak taková víra je jen prázdné