Page 157 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

prostě selžou. V té kondici objeví se před nimi Pán Ježíš Kristus (simultánně a
synchronicky spolu se všemi jinými místy) a provede nad nimi konečný soud.
v
4. Zatím se těchto neutrálních podmínkách odstraní z lidské mysli všechny genetické

i jiné bloky implantované pseudotvůrci, jak bylo vylíčeno v šesté kapitole této knihy, a
rozličné úrovně mysli budou osvobozeny a znovunapojeny, fyzické tělo, sestrojené z

elementů negativního stavu, bude zaměněno tělem prozatímním, vytvořeným z prvků

stavu neutrálního, i započne proces konečné fáze posledního soudu. Jak víte, tento

proces se musí udát v neutrálních podmínkách, aby nedošlo k ovlivňování pomocí

nátlaků a návnad jak ze strany negativního, tak i pozitivního stavu. Zde musí být úplná
nezaujatost. Jen v neutrálním stavu je možno se setkat s podmínkami nezaujatosti.

Přítomnost těch genetických i všelijakých jiných bloků a typické lidské hmotné tělo
činí nemožným, aby lidé vzpomínali jasně, aby něco věděli náležitě a vnímali správně.
Princip posledního soudu vyžaduje, aby všechny tyto schopnosti byly plně obnoveny a
dány do neutrálních podmínek spolu s poskytnutím všech výběrových možností, aby

tak lidští i jiní tvorové negativního stavu mohli volit pouze na základě plné znalosti a
jasnosti vnímání a vzpomínek. Zároveň však si musí být plně vědomí všech aspektů

negativního stavu a všech aspektů stavu pozitivního, aby mohli poctivě porovnávat.

Toto je možné jenom z pozice mimo oba stavy. Rozhodnutí, učiněné z pozice jednoho či
druhého stavu, postrádá objektivnost a platnost. Proto nutnost neutrálního stavu.

5. Ve skutečnosti v procesu posledního soudu celý časový cyklus, v němž bylo

dovoleno negativnímu stavu vzkvést i dozrát, musí být dán do stavu neutrálnosti.
Členové pozitivního stavu budou postaveni před životně důležitou úlohu rozhodnout

se ohledně trvalého vyloučení té představy z jejich mysli, kterou denně odmítali a
nechali padat do zóny vymístění. Toto důležité rozhodnutí nemožno řádně učinit z

jednostranné pozice v rámci pozitivního stavu. Bylo by zaujaté ve prospěch pozitivního
stavu, tedy v zájmu jeho trvalého odmítnutí.

Aby takové rozhodnutí mělo navěky trvalou platnost, musí k němu dojít v neutrálních
podmínkách, kde lze objektivně srovnat pravou povahu pozitivního stavu s pravou

povahou stavu negativního, a tak vyvodit správný závěr. Toto je pravý vnitřní význam
posledního soudu. Rozhodnutí o permanentním odhození zmíněné představy ukončí
poslední soud a nový časový cyklus může započít. Kdyby se však nerozhodlo zbavit se
navždy té představy (vzdálená možnost), pak přítomný časový cyklus by musel
pokračovat a negativní stav by pak nemohl být zrušen. To by prostě znamenalo, že

nebylo ještě získáno plné vědění o povaze negativního stavu a o tom, co se nemá volit,

a že se tedy v učení má pokračovat. Je to spravedlivá a objektivní možnost každé

situace.

Zde jde však o pouze to, že Pán Ježíš Kristus by nezahájil proces konečné fáze

posledního soudu (pro tento časový cyklus), kdyby neshledal, že všechny lekce byly
dány a že negativní stav vyčerpal svou užitečnost. Ale konečné rozhodnutí musí být
učiněno v neutrálním stavu všech dotyčných. Pán Ježíš Kristus nemůže nikomu vnutit
něco, co by bylo v rozporu s něčí svobodnou volbou, založenou na svobodné vůli.

Taková je přirozenost Pána Ježíše Krista. Kvůli této přirozenosti jen Pán Ježíš Kristus
může předsedat u konečného posledního soudu jakéhokoli časového cyklu.