Page 124 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 7.
Běžnou tragédií u většiny křesťanů je neschopnost ocenit tento fakt z tohoto náhledu.

Namísto toho považují apoštoly za nejosvícenější, nejduchovnější a Duchem Svatým
nejvíc inspirované lidské tvory všech časů a na věčnost. Tento přístup je velmi
omezený, je udržovaný a podporovaný negativním stavem za tím účelem, aby udržoval
křesťany v husté tmě nevědomosti skutečné pravdy a všech duchovních věcí.

z
Za třetí je zřejmé výše citovaného, že apoštolové považovali stále Ježíše Krista za

osobu oddělenou od Boha. Mluví o Synu a Jeho Otci. A to bez ohledu na to, co je učil

během Svého pozemského života, když jasně prohlásil - ve chvíli, kdy byl ve stavu Své
niternosti - ‚Já a Můj Otec jsme jedno‘ (Jan 10:30), ‚Já jsem vzkříšení a život‘ (Jan 11:25)

a ‚Otec je ve Mně a Já v Něm‘ (Jan 10:38). Nebyla ještě vhodná doba k tomu, aby věděli

či rozuměli, že Ježíš Kristus mluvil střídavě ze dvou pozic: 1. Z pozice, dané elementy z
Josefa a Marie, to jest z pozice negativního stavu či zevnějšností. V tomto postavení
jevil se zcela odděleným od Svého Otce, Nejvyššího, jelikož nic z negativního stavu
nemůže být obsaženo v Nejvyšším a nemůže se Mu/Jí přisuzovat. 2. Avšak kdykoliv
mluvil z pozice niternosti, z elementů, přišlých přímo z Nejvyššího, pak šlo o pozici

jednoty, kdy byl tím Jediným Bohem Nerozdílným. Tento tajemný fakt byl apoštolům
nepochopitelný prostě proto, že proces znovusjednocení elementů odloučených od
Nejvyššího se zbožštěnými elementy, vzatých z Marie a Josefa - hmotného těla, ještě

pro nějakou dobu nebyl ukončen. Znovusjednocení elementů z Nejvyššího s
povšechností Nejvyššího bylo dokonáno po vzkříšení Pána Ježíše Krista.
a
Nicméně, jak si vzpomínáte, byla integrace, fúze hybridizace Jeho/Jejího hmotného

těla do Přirozenosti Pána Ježíše Krista dokonána teprve, zcela nedávno. A protože
apoštolové nemohli o této skutečnosti vědět, nadále se dívali na Pána Ježíše Krista z

nesprávného duchovního postavení odloučenosti. A tak mluvili o Synu a Otci a Duchu
Svatém jako by šlo o rozdílné osobnosti a entity. Usoudili tedy křesťané z tohoto

postoje apoštolů, že šlo o věčný fakt, něco, co se nezmění do věčnosti. Přijdou-li
někteří, jako na příklad Swedenborg či Dr. Petr Francuch, a prohlásí něco jiného než
apoštolové, pak se označí za antikristy.

Jedinou věc, kterou apoštolové věděli v tomto ohledu, bylo, že pro nějaký důvod měl se
se vší vážností přijmout Pán Ježíš Kristus přicházející v těle. Jeho/Její tělo mělo jakýsi

velmi důležitý význam. Tento význam byl však přijat na slepou víru, aniž by se mu

příliš rozumělo a aniž by jeho smysl byl vysvětlen. Význam vzkříšeného fyzického těla
Ježíše Krista byl zdůrazněn samotným Pánem Ježíšem Kristem. V evangeliu Lukáše v

kapitole 24 ve verších 36-43 čteme:
36. ‚A když o tom mluvili, Ježíš Sám stál uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj
vám!“

37. Ale oni se zděsili a byli plni strachu, a domnívali se, že vidí ducha.

38. A on jim řekl: „Proč jste tak zmateni a proč vám takové věci přicházejí
na mysl?

39. Pohleďte na Mé ruce a nohy, že jsem to Já. Dotkněte se Mne a vizte,
neboť duch přece nemá maso a kosti, jako to vidíte u Mne.“