Page 120 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 120

KAPITOLA             6.
                                  v
            Slovo   ‚rozhořčení‘     této   souvislosti  neoznačuje  lidskou   emoci   zuřivosti.  Znamená

            vědomí   Absolutní   moci   Pána        Ježíše   Krista,   která   se  nedá  pokazit   nějakým

            vyjednáváním   či   transakcemi            a  negativním   stavem,   v   tomto   případě   s   nově
            hybridizovanými   pseudotvůrci.        Ukončení   této   fáze  pokusu   vyvolalo  inkarnaci  Pána



            Ježíše Krista. Tělesné narození Ježíše Krista  na     vaší planetě způsobilo, že  pseudotvůrci
            odložili  tehdy   cestování   do   zmíněného   období.   Potřebovali   se   soustředit   na   zničení
            Jeho/Jejího poslání. To     poslání  ohrožovalo   celý jejich plán. Takže ta cesta byla vlastně
            odložena   do    nekonečna.  Povšimněte   si   prosím,   že  to  nebylo  náhodou,   že   k   narození


            Ježíše    Krista   došlo   právě  v   době,  kdy  se  pseudotvůrcům  podařilo   dokončit   vlastní


            negativní   transformaci,     čili,   abychom   byli   přesnější,  svou  transmogrifikaci.  Též   není

            vůbec    nahodilé,  že  proces  narození  Ježíše  Krista  následoval  nebo  byl  paralelou  týchž
            principů   křížení,   jakých   použili  pseudotvůrci.    Tato  paralela   může   vyvolat   dojem,   že

            Nejvyšší    si vypůjčil tento proces u  pseudotvůrců.    Pravdou  je  pravý opak.  Pseudotvůrci
            použili a přivlastnili   si principy života  -   tvořivého procesu,   které  ukradli   u Nejvyššího.



            Původně      byla   tato   dovednost  Stvořitelem  dána  všem  sentientním  entitám.   Byla
            zakořeněna         v  jejich   genech.   Takže  byla  pro   ně   k   dispozici   v   genetickém   materiálu,

            zděděném   po   prvních   lidech,    žijících  na   vaší   planetě.  Proces   tvoření  nekonečných

            odrůd  sentientního     i  nesentientního   života   je  procesem   hybridizace.


                V  počáteční fázi je zde  idea  stvoření  a  sentientních  entit. Tato  idea nastává v  Absolutní





            mysli   Nejvyššího.    Po  svém   výskytu  idea  postoupí  k  promítnutí   navenek  od   té  Mysli


            jako  nezávislá,    svá   vlastní,  sentientní  životní   forma.  Jakmile   se   tato  životní  forma
            objeví, začne budovat svou vlastní  genetickou zásobárnu.            Z  té jsou  vzaty rozličné geny
            a jsou zkombinovány s       částečkami,  emanujícími z  životní  síly, která  sama bez  přestání




            vyzařuje       z  činností   Absolutní   mysli   Nejvyššího-Pána  Ježíše   Krista.  Kombinace  těchto




            elementů   rodí    zcela  rozdílné  sentientní  životní   formy.  A  tak   to   pokračuje   dál   až   na
            věčnost.   Nicméně,    žádná  z
                                            těchto  entit  neobsahuje  přímý  Absolutní  element,  vzatý  od


            Nejvyššího.     Jsou  původními   idejemi   Nejvyššího,  ale  nejsou   Nejvyšším  (více  o   tomto

            předmětu   je   nalezeno       v  knihách  Základy   lidské  duchovnosti  a  Čtvero   pojetí   duchovní
            struktury  stvoření).   Byla   jenom   jedna   výjimka      z  tohoto   pravidla  -  od   věčnosti   do

            věčnosti       -  a   to   bylo   narození  Pána   Ježíše   Krista.  V  tom   narození,   jak   si   můžete

            vzpomenout         z  řečeného   v   druhé   kapitole   této   knihy,   byl   použit   element  nejzevnější
            části   Absolutní   zevní    mysli  Nejvyššího,  který  byl   fúzován   a   zkřížen   se   dvěma   prvky

            zóny vymístění a     planety Nula, které byly vzaty z   genů Josefa  a Marie.
            Tato procedura byla  nezbytná          k  zastavení  pseudotvůrců.   Jediný způsob, jak je zastavit,
            aniž   by    muselo  během   tohoto   procesu  dojít   k   něčímu   vyhlazení,  bylo  použití   jejich


            vlastních   zbraní,   jejich   vlastního    výtvoru   ve  formě   slabounkého   lidského   těla,  když



            bylo  učiněno   božským   zvláštním       procesem,   zvaným  divinizace,  jak   bylo   popsáno

                v  druhé   kapitole,   a  s   tím  tělem  -  nebo   s   tím,   co  s   ním  souvztaží  -  vstoupit   v   jejich

            doménu a izolovat je  od ostatního  stvoření      i zóny vymístění. Dělat něco jiného by bylo
                k  ničemu.   Toto   jsou   pravidla   zóny  vymístění.   Nejdříve   je   nutno   zachovat   všechny

            pravidla,  aby  se  získala   jejich  znalost  z   první  ruky,  než  by  se  mělo  přistoupit  k   jejich

            zdolání a vítězství nad nimi. Každý, včetně  Pána      Ježíše   Krista,   má se řídit těmi pravidly.
            Tím,   že   předtím   neměl   žádnou  hmatatelnou   tělesnou   a   intimní   zkušenost   života
            negativního stavu, nemohl  Ježíš Kristus      nic dělat,   jedině ovšem,  jestli by si   přál  zahubit
            celé  stvoření   (což   by,  mimochodem, Mu/Jí nikdy nepřišlo na  mysl).
   115   116   117   118   119   120   121   122   123   124   125