Page 119 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 119
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Takové protichůdné přiznání by končilo okamžitým šílenstvím a sebevraždou všech ve
stvoření.
Je jisté, že Nejvyšší by mohl učinit jiné stvoření, stvořit jiný multivesmír. Pak by se
musel celý proces opakovat zas a znovu kvůli bytostní otázce, jež byla formulována
v této knize i v jiných knihách Nového zjevení tohoto přenosce. Pán Ježíš Kristus, tehdy
Nejvyšší, takto nepostupuje. Z toho důvodu byl Nejvyšším připraven zvláštní Velký
plán spasení, který má co činit s obsahem i významem jak Prvního, tak i Druhého
příchodu Pána Ježíše Krista.
s
První významná fáze experimentování pseudotvůrců, jejími četnými podfázemi, byla
jen půlkou jejich plánu. Druhá půlka toho plánu byla povážlivější a daleko tajemnější
ve srovnání s první polovinou. Plný obsah toho plánu a prostředky, jimiž se docílilo
jeho částečného splnění, se nemohou nyní odhalit, ba snad vůbec nikdy. Jen důležité
ideje toho plánu mohou být zjeveny (nikoliv však jejich proces).
Druhá fáze experimentování byla namířena na vyvinutí zvláštních psychických sil a
výdobytků jejich mysli a těla, jež by se téměř rovnaly moci Nejvyššího. Je řečeno
‚téměř‘. Důvodem pro tohle ‚téměř‘ je fakt, že žádný z pseudotvůrců není absolutní.
Všichni byli stvořeni. Proto postrádají zkušenost absolutního stavu. Toto by se však
mohlo obejít pouhou početností. Zfabrikuje-li se dostatečný počet tvorů s tak
obrovskou mocí a kondicí, pak souhrnný součet všech by se mohl rovnat moci
Nejvyššího. Babylonská věž (Genese 11:1-9) o tom svědčí.
Tedy pseudotvůrci pokračovali se svými pokusy, až se jim konečně povedlo vyvinout
zvláštní a neobyčejnou životní formu z nejryzejšího zla, která se téměř rovnala moci
ryzího dobra, které je v Nejvyšším. Do této formy vpojili fúzí všechny své vlastní geny
se všemi modifikovanými geny z genetického fondu všech životních forem prvních
androgynních lidí na vaší planetě. Tato neobyčejná kombinace zrodila nejmocnějšího,
nejschopnějšího a nepředstavitelně inteligentního křížence, jaký nebyl, ani nikdy
nebude již počat, zrozen či vyvinut. Jakmile toto bylo dokonáno, odhodili pseudotvůrci
své dřívější formy a vstoupili do čerstvě vyvinutého hybrida, a tak se vskutku stali
‚bohy‘. (Rozličné lidské mytologie, obsahující vyprávění ze života ‚bohů‘, o jejich
pantheonu, moci a nesmrtelnosti a také jak ovlivňovali lidský život, jako na příklad
mytologie Řeků a Římanů, jsou odrazem toho, jak se pseudotvůrci stali ‚bohy‘).
V takovém novém stavu a v takových podmínkách pokročili pseudotvůrci ve svém
plánu cestovat dál v čase zpět, až ke chvíli, kdy ještě nebylo započato s uskutečněním
stvoření. Nově hybridizovaní pseudotvůrci věřili, že kdyby dokázali zastihnout Boha
dříve, než jakékoliv sentientní entity existovaly, pak by zůstal bez podpory ze strany
stvoření, pročež by byl více náchylný k porážce, nebo přinejmenším k jednání o
podílení se s nimi o Svou moc. Tato situace je vystihnuta v proroctví Izajáše, kapitola
63, verš 5:
‚Rozhlédl jsem se, ale nebylo pomocníka, užasl jsem, opora žádná.
K záchraně Mi dopomohla vlastní paže, oporou Mi bylo moje rozhořčení.‘
