Page 532 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 150

a atmosférou, mající svůj vlastní život a svoje vlastní události a dění bez jakékoliv
zřejmé souvislosti s jakýmkoliv jiným životem a jeho vlastními událostmi a děními.
Podíváme-li se na ten kousek papíru shora, můžete současně vidět minulost,
současnost a budoucnost. Toto je objektivní modalita vašeho vnímání. Podíváme-li se
na ruskou matrjošku z vnějšku, můžete vidět jen jednu vnější matrjošku. Nemáte
tušení, že uvnitř té matrjošky je několik jiných matrjošek. Museli byste je rozebrat,
abyste mohli vidět ty ostatní. Toto je subjektivní modalita vašeho vnímání. Takto
můžete ve svých omezených a omezujících lidských termínech pojmout tyto dvě
modality.

Takže, jak vidíte z této rozmluvy, nezáleží na tom, za jaké pozice se na jakýkoliv cyklus
času/stavu/procesu díváte, , přesně do téhož okamžiku pro ně všechny platí stejné
pravidlo, pokud se týká záležitosti kompletnosti a plnosti života jako takového a
pravého života pozitivního stavu. Všechny tyto cykly můžete považovat za přípravné
stavy/etapy pro rozhodovací a volební proces, jak se vztahuje k záležitosti věčnosti a
nesmrtelnosti konečných a závěrečných voleb sentientních entit jediného typu života -
plného a úplného života a jím provázeného plného a úplného pravého života
pozitivního stavu.

Petr: Ale co následující cyklus času/stavu/procesu z pozice těch dvou modalit
vnímání?

Pán Ježíš Kristus: Ke vám zapotřebí připomenout dvě důležité věci. Jednou je stav
Stvoření a druhou je proces Stvoření. Příští cyklus je v Mém Absolutním Stavu, ale ne
ve svém procesu. Proto ono je, ale ještě není ve svém procesu. Je pouze ve svém stavu.
Stav nepojímá představu minulosti, současnosti ani budoucnosti. Proces ano. Stav je
objektivní modalitou vnímání a proces je subjektivní modalitou. Ve Mně jsou vždy oba
dva. Kdykoliv vyvstane potřeba, Já přesunu vše potřebné z jeho stavu do jeho procesu.
V každé individuální sentientní entitě, protože je sama sebou uzavřeným vesmírem, se
stav pojímá jako jeho proces z důvodu relativní kondice toho individualizovaného a
zosobněného vesmíru. Ve vztahu ke Mně je takový jedinec vždy ve svém procesu.
Uvnitř něho je z pohledu jeho vlastního sebevnímání v kondici svého vlastního stavu a
tímto ve svém vlastním relativním stavu odrážejícím Můj Absolutní Stav ve svém
vlastním relativním stavu. Kdykoliv se nějaký jedinec obrací do sebe, je ve svém
vlastním stavu. Kdykoliv obrací svoji pozornost vně sebe, je ve svém procesu. Ve stavu
jeho nitra neplatí žádné časové faktory. Jednoduše řečeno, on/ona je - tečka. Avšak
v momentě, kdy se posune ze stavu zabrání do sebe neboli ze svého vlastního stavu
niterností do stavu zevnějšností neboli do někoho či něčeho jiného, přesně v tom
okamžiku se stává svým vlastním procesem. Původní bod všeho je vždy stav. Jeho
manifestace vně toho stavu se stává jeho realistickým procesem. Zatímco ve stavu
samotném nejsou žádné časové ani prostorové kategorie možné anebo myslitelné, celý
proces samotný je postaven na faktorech časo-prostorových kategorií. Jinak byste
nemohli navázat žádný vztah. Jakýkoliv vztah, aby byl smysluplný a postřehnutelný,
musí mít představu, že se vztahuje odněkud nebo z někoho k něčemu nebo někomu
vně svého stavu. A protože je tu určitě plynutí v průběhu toho vztahu, zabere to
nějakou dobu, než se zaznamená, že vztah začíná.