Page 531 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

Takto se dělají rozhodnutí. Takto se činí volby. Teoretické faktory jsou samy o sobě a
samy sebou pro taková rozhodnutí a výběry nedostačující. Musí být doprovázeny
experimentálními, faktickými, aktuálními a skutečnými modalitami, které každému
dávají jasnou praktickou zkušenost, vnímání a základ, na kterém se mohou dělat
taková rozhodnutí a volby s absolutní jistotou a rozhodností. Takto to je!

Petr: A co dřívější cykly, které tomuto předcházely? Je v nich nějaký rozdíl, pokud se
týká plnosti a kompletnosti života jako takového a plnosti a kompletnosti pravého
života pozitivního stavu v porovnání s tím, co je dostupné během tohoto cyklu?

Pán Ježíš Kristus: Nuže, Petře, máme to tu znovu. Vše závisí na tom, z jaké modality
vnímání reality se na to díváte. V objektivní modalitě, protože se vyskytují simultánně
a synchronně, pro ně platí stejná pravidla jako na tento cyklus s výjimkou toho, že
v jejich případech negativní stav a lidský život nejsou v aktivním modu, ale v modu
jejich potenciálu stát se aktivními. Jejich potenciálnost být aktivními by taktéž
nedovolovala, aby tu byla plnost a kompletnost. Jestliže se na to podíváte ze
subjektivní modality vnímání reality, ve které se to jeví, jako že byla minulost, je
současnost a bude budoucnost následným a pokračujícím způsobem, kvůli faktoru
závislosti, že jedno předchází to následující a jedno následuje to předešlé, by se také
použilo stejné pravidlo. Takže v tomto smyslu můžete vidět, že obě modality vyžadují
aplikaci stejného pravidla, jaké existuje během tohoto cyklu času/procesu.

Pro vás je extrémně obtížné pojmout problém nečasu. Jak vidíte, jak hovoříme o těchto
důležitých životních tématech, používáním vašeho lidského jazyka se ve vás vytváří
dojem, že něco bylo, něco je a něco bude. Ve vašich lidských podmínkách nemůžeme
dosti dobře mluvit v nějakém jiném modu než v subjektivním. Je správné hovořit
v termínech tohoto modu, protože koneckonců jste současně umístěni v dimenzi, která
je časoprostorově svázaná. Abyste vůbec něčemu rozuměli, je nezbytné hovořit o
těchto záležitostech, nebo vůbec o čemkoliv, z vaší pozice, a ne z naší. Samozřejmě
v naší pozici bereme plně v úvahu obě modality a jejich příslušné faktory a podle toho
přizpůsobujeme přenos našich idejí jejich povaze, struktuře a dynamice. Zatímco se
v subjektivní modalitě většinou věnujeme tomu, jak se realita jeví, v objektivní
modalitě se zabýváme realitou skutečnou. Ale pro obyvatele dimenze, která se řídí tím,
jak se realita jeví, jsou tyto projevy tak reálné jako pro obyvatele dimenzí, které se řídí
skutečnou realitou.

Tak jak urovnáme fakt, že ve skutečné realitě neexistují žádné koncepty nebo
zkušenosti z minulosti, současnosti a budoucnosti? Předtím zmíněným principem
skládání neboli ruskou matrjoškou. Jestliže umístíte na plochý kousek papíru
současnost, minulost a budoucnost, které se jeví být daleko od sebe, a potom ten papír
jistým způsobem ohneme a přehneme, pak náhle budou minulost, současnost a
budoucnost na stejném bodu, jedna na druhé, přesto zřetelně oddělené jedna od
druhé. Nebo pokud si můžete představit ruskou matrjošku a v ní minulost, současnost
a budoucnost, potom můžete jasně spatřit, že jsou všechny ve stejném obalu jedna
v druhé, ale nicméně jsou zřetelně a viditelně jedna od druhé odděleny, postřehnutelně
uzavřeny ve své vlastní sféře. Hlavním faktorem v tomto vjemu je, že jsou vymezeny
jako zřetelně odlišné jedna od druhé neboli v technickém vyjádření jsou jedna k druhé
diskrétní, aniž by se jedna druhé dotýkaly. Jsou všechny obklopeny svojí vlastní sférou