Page 512 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 149

osobní a individualizované relativitě a jejím stupni a kvalitě. Takže ani žádná celá
společenství a dimenze nebo cokoliv, co máte, nejsou ve své povšechné relativitě
stejné. Mezi nimi všemi jsou neskonalé rozdíly.

Kvalita a stupeň relativity závisí na umístění, které každý zaujímá ve vztahu a pozici ke
Mně jako Někomu, Kdo je Absolutní ve Své Absolutní Kvalitě a má Absolutní Stupeň,
který nelze změřit žádnými dostupnými prostředky. Je nezměřitelný. Souvztažnostním
faktorem, který určuje tento stupeň a kvalitu, je stav niternosti každého. Čím více
niterně se nacházíte, tím jste ke Mně blíže, a důsledkem toho menší stupeň relativity ve
vztahu k Mému Absolutnímu Stavu zažíváte nebo máte. Takže například sentientní
entity, které byly stvořeny v období před-stvoření, jsou v samotném středu této
niternosti, a tímto jsou blíže ke Mně, a tímto mají nejmenší stupeň relativity. Mohou se
považovat za téměř absolutní. Říkám ‚téměř‘, protože koneckonců byly stvořeny. Proto
nemohou být absolutní. Ale jsou k tomu velmi blízko. V jejich pozici tím, že při povaze,
podobě a projevu pozitivního stavu, jaké mají k dispozici, jsou v nejčistějším stavu ve
vztahu k Mé Pozitivnosti, nikdy by nemohly přijít s nápadem vynalezení a aktivace
čehokoliv, co i jen vzdáleně souvisí s negativním stavem. Jinými slovy, třebaže mají
právo nebo možnost volby odmítnutí Mne jako jediný Zdroj svých životů, nikdy by je
nenapadlo takové právo nebo možnost volby vyzkoušet.

Avšak jak tvoření Mého Stvoření postupovalo dále, v každém kole (symbolicky řečeno)
faktorem větší vzdálenosti od středu niternosti neboli od středu Absolutní Pozitivnosti
nabyly následné sentientní entity větší a větší stupeň relativity vůči Absolutnímu.
Protože povaha nejvíce relativního je taková, že nabývá všechny znalosti a zkušenosti
experimentováním a průzkumem a na jejich základě činí závěry o pravdě, lehce se
může ocitnout v pozici, kdy má silnou potřebu a touhu vyzkoušet obsah takových
odmítnutých idejí. Je to na této úrovni, kde měly otázky této povahy vstoupit do
sentientní mysli. Aby se něco vyzkoušelo, nejprve musíte položit otázky, abyste mohli
určit, jaký druh testování je nutno podniknout za účelem získat nejuspokojivější
odpovědi nebo dojít ke správným závěrům. Jakmile se tato otázka položí, protože je
položena sentientními entitami, které jsou v pozici zajišťování zpětné vazby vůči všem
ostatním úrovním Stvoření. Faktorem vzájemné propojenosti všech a všeho si začnou
všechny sentientní entity uvědomovat, že ta otázka byla položena. V žádném případě
nejsou iniciátory těchto otázek. Jen jimi byly zaregistrovány.

Hypotetické vzdálené umístění všech sentientních entit na úrovni externě-fyzické
dimenze od jádra Absolutní Pozitivnosti, dokonce i když jsou čistě pozitivní ve své
přirozenosti, činí jejich pozitivitu nejrelativnější. Z extrémního relativního stavu jejich
pozitivnosti mohou tím, že nemají žádnou zkušenost toho, co je to být Absolutně
Pozitivní, snadno skončit v pochybování, zda jsou skutečně pozitivní, když tu vně není
nic, s čím by mohli svou pozitivnost porovnat jako s něčím, co takové není. Takto bylo
možné započít s vynalezením a aktivací negativního stavu. Takže je velmi jasné, že zlo
nebo negativní stav může nastat na této úrovni jako potřeba pro srovnání mezi dvěma
stavy. Když to jednou srovnají, poskytne jim to opětovné ujištění toho, že skutečně jsou
skutečně pozitivní a v pozitivním stavu. Taková je povaha tohoto typu relativity, jejíž
stupeň je nejkrajnější. Podléhá všem aspektům externí-fyzické dimenze. Takové je
strukturální schéma Stvoření.