Page 511 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

sentientní entity k Absolutnímu. Třetí je záležitost povahy pozitivního stavu
samotného, který v tomto bodě nebyl aktivován do stavu své plnosti a úplnosti.

Jestliže vezmete v úvahu, že stvoření všech sentientních entit se může udát jen z pozice
Absolutní Svobody Volby, pak v tomto případě pro to, aby se ustanovil jakýkoliv
smysluplný a reciproční vztah mezi Absolutním Stvořitelem a všemi ostatními
relativními sentientními entitami, jim musíte dát stejný typ svobody volby. Z čeho se
svoboda volby obvykle skládá? Skládá se z různých možností, které definují povahu
jakékoliv spřízněnosti. Aby byl každý skutečně svobodný, musíte mu také dát možnost,
že nechce být spřízněný. Takže není správné předpokládat, že idea odmítnutí
Stvořitele jako Pravého Zdroje života vzešla z ničeho. Jako integrální součást svobody
volby byla implantována do samotného jádra sentientní mysli od počátku jejího
stvoření. Žádné počáteční stvoření nemohlo nastat, aniž by existovala takoví idea,
protože by to připravilo jedince o možnost nechtít učinit to či ono; neboli v tomto
případě, nechtít mít vztah se Mnou. Tato idea sama v sobě není negativní. Je pozitivní.
Jakákoliv svoboda volby se musí zakládat na pozitivním základě bez vnucování, hrozeb
či nátlaků. Jinak by to nebyla pravá svoboda. Tato idea se stává negativní nebo zlou, jen
a jen pokud je zvolena, opakuje se ještě jednou, něčí vlastní svobodnou volbou jako
jediná uskutečnitelná a možná alternativa.

Aby bylo možno mít jasné představy o čemkoliv vůbec, a nejen o této konkrétní ideji,
kvůli svobodě volby musíte do takových idejí také zahrnout vymezení všech důsledků,
výsledků a následků jejich přijetí, aktualizace a realizace, jakož i jejich odmítnutí. Sama
idea odmítnutí, samotnými svými energiemi svého odmítnutí, jak je odmítnuta nebo
odvržena, dává vzniknout nebo se objevit zóně vymístění, do které může ta odmítnutá
idea vypadnout (viz například Kapitola 21. v Novém zjevení Pána Ježíše Krista).
Takto se objevila zóna vymístění a takto je udržována.

Protože Já jsem byl Tím, Kdo vštípil takovou ideu do myslí všech sentientních entit,
mohlo by se jevit, že Já jsem také Ten, Kdo způsobil, že se objevil negativní stav se
všemi jeho zly a nepravdami. Nepravda takového závěru pramení z faktu, že se logicky
předpokládá, že idea samotná obsahuje vše špatné nebo zlé. Co však obsahuje, je
pojem svobody volby být, či nebýt, mít vztah, či nemít vztah, zvolit si, nebo nezvolit si
to či ono a všechno ostatní ‚to‘ či ‚ono‘. Pojetí svobody volby je bez ohledu na to, jaká ta
volba je, dle logického úsudku, protože vám dává možnost volby, touto samotnou
možností volby sama v sobě a o sobě pozitivní. Protože taková představa je čistě
pozitivní a protože vychází z Absolutní Pozitivnosti, nemohu být považován za
Iniciátora nebo Uskutečňovatele čehokoliv zlého, falešného a negativního.

Jak je možné, že jsouce čistě pozitivní, mohly sentientní entity přijít s potřebou tu ideu
aktivovat tím, že si ji zvolily za jedinou životaschopnou alternativu nebo možnost?
Odpověď na tuto otázku závisí na tom, z jaké pozice taková idea vynalezení a aktivace
negativního stavu přišla. A to nás přivádí ke druhé záležitosti stupně a kvality
relativity, ze které se každá sentientní entita skládá. Problém s vašim lidským
pojímáním v tomto ohledu je v tom, že jste nekriticky předpokládali, že stupeň a
kvalita každé jednotlivé sentientní entity je paušálně stejná. Takže podle této falešné
domněnky neexistuje žádný rozdíl mezi relativitou jedné sentientní entity a relativitou
jakékoliv jiné sentientní entity. Jenže pravdou v tomto je, že nikdo není stejný ve své