Page 510 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 149

dimenzionálních hranic externí-fyzické dimenze, tento postup se provedl v určitých
dobře naplánovaných etapách. V první etapě, která se může považovat za stadium
předstvoření, byly stvořeny zvláštní sentientní entity. Jejich prostřednictvím a skrze ně
vyústila druhá etapa ve stvoření duchovní dimenze. Prostřednictvím ní a skrze ní bylo
výsledkem třetí etapy stvoření intermediální dimenze. Z kombinovaných energií všech
výše uvedených stadií, skrze ně a jimi čtvrtá etapa vyústila ve stvoření fyzické externí
dimenze. Z této pozice vzešel evoluční proces stvoření Mého Stvoření. Můžete je
pojmout jako vývojová stadia průběhu stvoření Mého Stvoření.

Jenže obraz je zcela odlišný, jestliže se podíváte na tento proces zevnitř imaginárních
hranic jakékoliv jiné dimenze. Každé takové hypotetické stadium nastává uvnitř a
spolu s jakýmkoli jiným simultánně a synchronně. Slovo ‚uvnitř‘ není přesným odrazen
toho nastávání. Můžete si to viditelně představit jako ruskou panenku, která má uvnitř
sebe jinou menší, ta ještě menší atd. Každá taková panenka obsahuje sebe samu ve
svých vlastních hranicích bez souvislého spojení s tou předešlou. Takže ve vzájemném
vztahu existují společně simultánním a diskrétním způsobem. Toto je nejpřesnější
možné, třebaže velmi hrubé a nepřesné přiblížení toho, jak postupoval proces stvoření
Mého Stvoření. Kvůli zjevnému oddělení všech dimenzí jejich vlastními imaginárními
hranicemi a protože se navzájem souvisle nedotýkají, jsouce uvnitř a se všemi
ostatními, tento faktor se externí- fyzické sentientní mysli jeví, jako by byly
konkrétními stadii procesu stvoření. Avšak toto není pravá realita sama, ale jen dojem
reality, jemuž je povoleno tu být za účelem, aby se externí mysli poskytl nějaký pevný
orientační bod v linearitě jejího vnímání a chápání.

A to je všechno, co jsem vám chtěl nyní připomenout a co souvisí s tímto poněkud
obtížným tématem. Můžeš nyní, Petře, přistoupit k parafrázování Deziderových otázek.
Navrhoval bych je prezentovat jednu po druhé bez jejich zahrnutí do jednoho odstavce.

Petr: Dobrá, tady jsou. Jeho otázka je následující: Jestliže tomu správně rozumím,
předtím, než byla pseudostvořena zóna vymístění, existovalo jen Pravé Stvoření a všichni
byli ryze pozitivní. Potom náhle v myslích čistě pozitivních entit vznikla zvláštní idea,
kterou potřebovaly zavrhnout, protože byla falešná. Aby měly nějaký stav, kam by ji
mohly odvrhnout, byla pseudostvořena zóna vymístění. Jak je logicky možné, aby taková
problematická, ne-li dokonce negativní nebo zlá idea nastala v čistě pozitivních myslích
čistě pozitivních sentientních entit? Odkud se ta falešná idea vzala? Odkud přišel nápad
pseudostvořit něco odlišného nebo opačného k uspořádání pozitivního stavu pravého
Stvoření? Logicky myšleno, zlo nemohlo nikde a nikdy nastat, pokud jsou všichni a je
všechno včetně tvořivého zdroje všech a všeho (Stvořitele) ryze pozitivní, ať je to
absolutní, nebo relativní! V tom případě by zlo vzešlo z nicoty! Konec první otázky.

Pán Ježíš Kristus: Máš pravdu, Petře, když jsi výše naznačil, že všechny Deziderovy
otázky byly mnohokrát zodpovězeny v knihách Mého Nového zjevení, jakož i
v několika předchozích dialozích. Ve Velké knize celá Kapitola 6., Kapitola 11. a některé
jiné kapitoly se rozsáhle zabývají touto záležitostí. Například Dialogy 88., 89., 90. a
několik jiných odpovídající na tyto otázky. Na straně tazatele je vážné nepochopení
celé záležitosti. Tři důležité věci se musí přivést do pozornosti každého, včetně
tazatelovy. První je záležitost svobody volby. Druhou je stupeň relativity každé