Page 340 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 134

Avšak s této naší situaci je jeden z uvedených jedinců v Absolutním Stavu a
Rozpoložení a ten druhý je ve stavu a rozpoložení relativním. Z hlediska někoho, kdo je
relativní, se Ten, Kdož je Absolutní, jeví jako hodně nad tím relativním a hodně mu
vzdálený. V tomto ohledu se Absolutní ve Své Absolutní Povaze a Struktuře jeví
relativnímu jako nepochopitelné, nepřístupné a hodně mimo čehokoli, co je relativní
s to pojmout. Z této situace se objevuje na straně relativního iluze, že Absolutní se vždy
nachází nebo je umístěno někde nebo někdy, jež relativní ze své pozice či situace
nemůže nikdy dosáhnout nebo k němuž nemůže přistoupit. Aby se tato podivná
situace definovala nebo aby se této situaci poskytlo zdání reality, relativní potřebuje
přijít na nějaké pojmenování, jež by reflektovalo způsob, kterým relativní může
pojímat a vztahovat se k Absolutnímu. Takže toto pojmenování bylo vyvinuto a
ustanoveno relativním, aby mu poskytlo jakési hmatatelné a konkrétní vnímání, či lépe
řečeno pevný orientační bod, z něhož by relativní mohlo pojímat a na základě toho se
vztahovat ze své vlastní subjektivní pozice k Absolutnímu. Pojem, který byl pro toto
označení použit, je pojem ‚Bůh‘.

Problémem u tohoto pojmu, jak byl relativní sentientní myslí vyvinut a ustanoven,
bylo, že dle své definice umísťuje Absolutno vně a mimo od vlastní pozice, místa,
prostoru, času, rozpoložení a procesu atd. toho relativního. Relativní není schopno
rozeznat možnost, že Absolutní by mohlo zaujímat stejné místo, stav, rozpoložení,
proces atd. jako to relativní. Z této omezenosti a nezpůsobilosti relativní zfabrikovalo
iluzi subjektivního modu vnímání tohoto faktu a na základě toho nevzalo na zřetel
možnost simultánního a synchronního objektivního modu spolujsoucna a spolubytí
jich obou. Takže Bůh jako Absolutní Entita je relativní entitou pojímán jako Někdo,
Kdož přebývá ve Svém Vlastním Stavu, Rozpoložení, Procesu, Místě, Čase atd. vzdálen
čemukoli, co relativní entity mohou pojímat nebo chápat. Toto je ovšem úplný opak
pravé reality Boží pozice, stavu, místa, času a čehokoli, co máte. Rozpornost tohoto
předpokladu ohledně Boha, jak byl/je pojímán relativním, je zřejmá z faktu, že Bůh
jako takový je Absolutní. Jestliže On/Ona je Absolutní, v takovém případě je kdekoli,
kdykoli, v každém, s každým, s čímkoli a v čemkoli. Jestliže byste mohli skutečně
pojímat Boha jako Někoho, Kdož je oddělený a izolovaný od bytí s vámi a ve vás, v tom
případě by nemohl být Absolutní. Avšak přesně o toto jde v tom, jak relativní vymezuje
a označuje Absolutní pojmem ‚Bůh‘.

Kvůli faktu, že pojem ‚Bůh‘ byl vyvinut a ustanoven na takovém nesprávném a
iluzorním předpokladu, nemůže odrážet pravou realitu Povahy a Struktury Absolutní
Entity, v tomto případě Mě jako Pána Ježíše Krista. Z těchto zřejmých faktů můžete
jasně cítit nepříhodnost této situace či nepříhodnost užívání označení ‚Bůh‘. Toto
označení Mne odvádí od každého, kdo je relativní. Přesto dle samé definice Mé
Absolutní Povahy, pokud Já Jsem Absolutní - což Jsem, v takovém případě by cokoli
relativní nemohlo ani na zlomek nanosekundy existovat v sobě, sebou, o sobě a ze sebe
bez Mé osobní a jedinečné přítomnosti v tom relativním, kterážto přítomnost
umožňuje tomu relativnímu vůbec být a existovat. Zároveň je velkou pravdou, že Já
jsem přítomen někde a někdy jinde mimo kohokoli či čehokoli, zatímco jsem přítomen
v nich, jakož ve všech časech a ne-časech. Takže jak z tohoto faktu vidíte, oba
předpoklady jsou správné.