Page 339 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL
P. 339

Sto třicátý čtvrtý dialog




                                                    19. dubna 2000




            Petr:  Ačkoli  osobně  nemám  žádné  otázky  multiverzálního  významu,  v mé  mysli
            setrvávají  některé kosmologické záležitosti, jakož i užitečnost lidského pojmu ‚Bůh‘ a
            to, co opravdu znamená. Jaksi pociťuji velmi silnou spojitost mezi kosmologií a pojetím
            ‚Boha‘,  jak  ho  chápou  a  pojímají  lidští  tvorové.  Tato  záležitost  mi  přišla  na  mysl
            z výroku - mnohokrát Tebou citovaného v rámci Tvého Nového zjevení, že Ty, Pán Ježíš
            Kristus,  jsi  jediný  Pravý  Jeden  Bůh.  Nějaký  komentář  k těmto  či  nějakým  jiným
            záležitostem, které bys považoval za vhodné dnes ráno probrat?


            Pán Ježíš Kristus:  Předpokládáš  velmi  správně,  Petře,  že  existuje  jistý  stupeň
            souvislosti mezi tím, co pojem ‚Bůh‘ opravdu znamená, a všemi těmito kosmologickými
            záležitostmi, které máš na mysli ty, jakož i Ardyth. Zabývejme se nejprve pojmem ‚Bůh‘
            a tím, jak se k němu vůbec došlo. Je vhodné tento pojem používat, nebo se od nynějška
            stal zastaralým? Toto je velmi zajímavý bod. Oznamuje něco zcela nového, co doposud
            nebylo  nikomu  a  ničemu  k dispozici.  Tato  záležitost  vztahující  se  k pojmu  ‚Bůh‘  má
            původ  v pozici  a  umístění  Někoho,  Kdož  dle  Své  Přirozenosti  je  Absolutní  ve  všech
            Svých Aspektech a Projevech, a někoho, kdož byl z tohoto Absolutního stvořen, kdož
            ale faktorem toho, že vždy nebyl ve svém vlastním osobním a individuálním jsoucnu a
            bytí v sobě, o sobě, ze sebe a sebou, je relativní k tomu Absolutnímu. Jak byste šli na to,
            jak ustanovit jakýkoli vztah mezi těmito dvěma důležitými entitami - jednou naprosto
            Absolutní a druhou naprosto relativní k tomu Absolutnímu?

            Jak si pamatuješ z nedávných dialogů, které se zabývají těmito záležitostmi, aby se pro
            toto  naprosto  relativní  zajistil  jakýsi  pocit  toho,  že  je  mimo  a  odlišné  od  toho
            Absolutního,  bylo  nutné  oddělit  relativní  od  toho  Absolutního  a  dát  mu  subjektivní
            pocit, že je někde jinde a někdy jindy, než je to Absolutní. Tak došlo k subjektivnímu
            vnímání  reality.  Takže  v praktickém  smyslu  tak,  jak  se  to  vnímá  ze  subjektivního
            hlediska této situace, máte dva body v čase a prostoru, oddělené navzájem tak, že jsou
            s to  vnímat  se  navzájem  jako  jsoucí  vně  a  navzájem  oddělené.  Jak  však  víte,  takové
            vnímání a rozlišování je jen subjektivní a fakticky  je možno je do jisté míry klást na
            úroveň  iluzi  -  viděno  objektivním  vnímáním  reality.  Jak  tato  dvě  vnímání  uvedete
            v soulad?  Vezměte  například  list  papíru  a  na  jeho  opačné  strany  namalujte  malou
            postavu představující dvě bytosti. Jestliže se papír umístí plošně, řekněme na desku či
            stůl, jeví se tyto postavy jako navzájem vzdálené jedna od druhé. Jestliže však stejný
            papír  přehneme,  aby  se  okraje  přesně  překrývaly,  navzájem  se  budou  dotýkat  nebo
            budou  jedna  na  druhé,  jako  by  zaujímaly  stejné  místo  a  čas.  Náhle  jste  v  této  nové
            pozici zanechali subjektivního vnímání tohoto nastavení a navrátili se k jeho vnímání
            objektivnímu,  v němž  se  dvě  velmi  odlišná  individua  nacházejí  v simultánním  a
            synchronním vztahu zaujímajíce navzájem, filosoficky řečeno, tentýž prostor/čas.
   334   335   336   337   338   339   340   341   342   343   344