Page 339 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

Sto třicátý čtvrtý dialog

19. dubna 2000

Petr: Ačkoli osobně nemám žádné otázky multiverzálního významu, v mé mysli
setrvávají některé kosmologické záležitosti, jakož i užitečnost lidského pojmu ‚Bůh‘ a
to, co opravdu znamená. Jaksi pociťuji velmi silnou spojitost mezi kosmologií a pojetím
‚Boha‘, jak ho chápou a pojímají lidští tvorové. Tato záležitost mi přišla na mysl
z výroku - mnohokrát Tebou citovaného v rámci Tvého Nového zjevení, že Ty, Pán Ježíš
Kristus, jsi jediný Pravý Jeden Bůh. Nějaký komentář k těmto či nějakým jiným
záležitostem, které bys považoval za vhodné dnes ráno probrat?

Pán Ježíš Kristus: Předpokládáš velmi správně, Petře, že existuje jistý stupeň
souvislosti mezi tím, co pojem ‚Bůh‘ opravdu znamená, a všemi těmito kosmologickými
záležitostmi, které máš na mysli ty, jakož i Ardyth. Zabývejme se nejprve pojmem ‚Bůh‘
a tím, jak se k němu vůbec došlo. Je vhodné tento pojem používat, nebo se od nynějška
stal zastaralým? Toto je velmi zajímavý bod. Oznamuje něco zcela nového, co doposud
nebylo nikomu a ničemu k dispozici. Tato záležitost vztahující se k pojmu ‚Bůh‘ má
původ v pozici a umístění Někoho, Kdož dle Své Přirozenosti je Absolutní ve všech
Svých Aspektech a Projevech, a někoho, kdož byl z tohoto Absolutního stvořen, kdož
ale faktorem toho, že vždy nebyl ve svém vlastním osobním a individuálním jsoucnu a
bytí v sobě, o sobě, ze sebe a sebou, je relativní k tomu Absolutnímu. Jak byste šli na to,
jak ustanovit jakýkoli vztah mezi těmito dvěma důležitými entitami - jednou naprosto
Absolutní a druhou naprosto relativní k tomu Absolutnímu?

Jak si pamatuješ z nedávných dialogů, které se zabývají těmito záležitostmi, aby se pro
toto naprosto relativní zajistil jakýsi pocit toho, že je mimo a odlišné od toho
Absolutního, bylo nutné oddělit relativní od toho Absolutního a dát mu subjektivní
pocit, že je někde jinde a někdy jindy, než je to Absolutní. Tak došlo k subjektivnímu
vnímání reality. Takže v praktickém smyslu tak, jak se to vnímá ze subjektivního
hlediska této situace, máte dva body v čase a prostoru, oddělené navzájem tak, že jsou
s to vnímat se navzájem jako jsoucí vně a navzájem oddělené. Jak však víte, takové
vnímání a rozlišování je jen subjektivní a fakticky je možno je do jisté míry klást na
úroveň iluzi - viděno objektivním vnímáním reality. Jak tato dvě vnímání uvedete
v soulad? Vezměte například list papíru a na jeho opačné strany namalujte malou
postavu představující dvě bytosti. Jestliže se papír umístí plošně, řekněme na desku či
stůl, jeví se tyto postavy jako navzájem vzdálené jedna od druhé. Jestliže však stejný
papír přehneme, aby se okraje přesně překrývaly, navzájem se budou dotýkat nebo
budou jedna na druhé, jako by zaujímaly stejné místo a čas. Náhle jste v této nové
pozici zanechali subjektivního vnímání tohoto nastavení a navrátili se k jeho vnímání
objektivnímu, v němž se dvě velmi odlišná individua nacházejí v simultánním a
synchronním vztahu zaujímajíce navzájem, filosoficky řečeno, tentýž prostor/čas.