Page 345 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

duševních, sexuálních a fyzických energií? Z pozice lidského jedince bez ohledu na to,
čím je nebo jaká je jeho zevní a niterná pozice, existuje značně nesprávné vnímání
důležitosti role, kterou hraje jakákoli jednotlivá sentientní entita či lidský tvor. Toto
nesprávné vnímání vyvěrá ze zevního srovnávání takzvané nesmírnosti a ohromnosti
viditelného fyzického vesmíru (pseudovesmíru), který obsahuje miliardy a miliardy
galaxií, hvězd, planet a jim připadajících obyvatel, s jedním ‚drobňoučkým‘ a zdánlivě
nevýznamným jedincem. Co se tohoto týče, taková nevhodná či dokonce nesprávná
úvaha pochází z ustavičného náporu propagandy sil negativního stavu, které považují
každého jedince a vše, co se k němu vztahuje, a to, kým je a co v sobě obsahuje, za
nevýznamné, nedůležité, bezcenné, nepotřebné a nežádoucí.

Důvodem takového nesprávného uvažování je fakt, že síly negativního stavu za
žádných okolností nechtějí, aby nějaký jedinec v jejich doméně a na planetě Nula
objevil ohromnou důležitost každého jednotlivého individua, jakou hraje ve schématu
všeho dění, které neustále a nepřetržitě nastává v jsoucnu a bytí a pseudojsoucnu a
pseudobytí. Objevení tohoto faktu by učinilo pseudoživot negativního stavu
neplatným, protože, jak si pamatujete, ten je založen na odmítání důležitosti každého
jednotlivého jedince ve srovnání s pozicí, jakou jedinec v tomto ohledu má
v pozitivním stavu. Takže síly negativního stavu zfabrikovaly iluzi nesmírnosti a
ohromnosti prostoru/času, ve kterém se nachází jejich pseudovesmír, aby
uvědomování si této nezměrnosti a ohromnosti každého jednotlivého jedince
umenšovalo téměř v nicotu, když by srovnával svou velikost s velikostí vesmíru
(pseudovesmíru) v lineárním zevním měřítku, jímž se vše v něm nebo uvnitř něho
měří.

Problémem s tímto uspořádáním v pojímání lidské mysli je to, že neodráží pravý
objektivní způsob vnímání reality. Bere v úvahu jen takzvaný subjektivní způsob,
v němž se vše jeví jako lineární a sekvenční. A přece v pravé struktuře a povaze
Stvoření a pseudostvoření žádná taková linearita a sekvenčnost neexistuje. Jak víte,
Stvoření a pseudostvoření je upravováno a utvářeno v kruzích. Vzhledem k tomu je
možno prostor, čas, stav, rozpoložení či cokoli ve Stvoření a pseudostvoření složit a
přeložit a znovu uspořádat tak, že každý bod, pozice, umístění, stav, rozpoložení atd.
zaujímá přesně totéž jako každý jiný. Jinými slovy můžete snadno a pohodlně říci, že
každý takový bod, pozice, umístění, stav, rozpoložení, čas, paračas atd. je takříkajíc
v dosahu vaší individuální ruky. Když však ve vašem subjektivním modu vnímání
skutečnosti rozvinete tento kruh tak, že se stane rovným, náhle tu před sebou máte od
jednoho konce ke druhému mysl ohromující nezměrnost a nesmírnost a
nepojmutelnost prostoru a času, které je nemožné si představit či překlenout vaší
‚mrňavou‘ lidskou myslí. A to tu hovoříme jen o takzvaném fyzickém vesmíru
(pseudovesmíru). Jako daleko nepochopitelnější by pro subjektivní modus vnímání
reality či pseudoreality každé lidské mysli byla povaha a struktura duchovních a
intermediálních vesmírů či pseudovesmírů.

Avšak ani ze stanoviska lidských vědců-astronomů nejsou věci tak jednoduché. O
těchto záležitostech panují mezi nimi značné rozpory. Dovolte mi citovat jednu jejich
fantaskní premisu: „Představy astronomů o nekonečném prostoru naplněném
stovkami miliard různých galaxií, hvězd, slunečních systémů a planet jsou snad iluzí.