Page 281 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

vším nerozšířila nic této povahy, a aby se nic této povahy nezaznamenalo do ostatních
myslí sentientních entit, bylo nezbytné restrukturalizovat stávající uspořádání, ve
kterém všechny dimenze Mého Stvoření působily.

Aby to bylo možné udělat, tehdy existující cyklus času/stavu/procesu se uzavřel a
začal nový cyklus s totálně odlišnou strukturou a uspořádáním. V této nové struktuře a
uspořádání byly různé dimenze Mého Stvoření uvedeny do modu vzájemné separace a
izolace jedna od druhé, takže cokoliv se dělo v jedné dimenzi, a obzvláště
v pseudodimenzích zóny vymístění, nevstoupilo do žádné jiné dimenze bez patřičného
bezpečnostního a zajišťovacího třídění všech vstupujících informací.

Ve vztahu k zóně vymístění a lidem na planetě Nula šlo toto uspořádání ještě dále
v tom, jak si vzpomínáte, cokoliv se dělo v jejich sféře vlivu, bylo všemi v pravém
Stvoření vnímáno jako hieroglyfy, jež jim nedávaly žádný smysl. A opět jen
prostřednictvím Mých speciálních agentů bylo to, co pro ně bylo nutné a nezbytné
přeložit, vykonáno příklady jejich reakcí, chování, činností, životního stylu atd. A takto
byl ochráněn zbytek Mého Stvoření a všech jeho příslušných dimenzí od ničivého vlivu
důsledků, výsledků a následků pokládání těchto druhů otázek, vyjadřujících tyto druhy
pochybností a nejistot. Nicméně však získali všechny nezbytné odpovědi, aby byli
schopni porovnat cokoliv, co obsahuje jejich způsob pravého života a jejich ‚já jsem‘
s něčím, co nemá s nimi a s jejich životem a s jejich ‚já jsem‘ nic společného.

Musíte velmi jasně pochopit, že jestliže by v tomto cyklu času/stavu/procesu atd.
nebyla ustanovena současná separace a izolace rozličných úrovní Mého Stvoření, jakož
i rozličných úrovní zóny vymístění, v tom případě by položené otázky a vyjádřené
pochybnosti a nejistoty neodvratně vstoupily do myslí všech v subjektivním i
objektivním modu vnímání reality. Výsledkem by byl zmíněný rozklad Mého Stvoření.
Z toho důvodu, na základě původní dohody mezi Mnou a zmíněnou malou skupinou
lidí, nyní nazývaných pseudotvůrci, byli tito krátce předtím, než vyslovili tyto otázky a
vyjádřili pochybnosti a nejistoty, izolováni a separováni od všech a všeho v Mém
Stvoření a uvedeni do zvláštního typu ochranné sféry a atmosféry, která by nedovolila
rozšíření a registraci těchto otázek, pochybností a nejistot v myslích všech ostatních
sentientních entit. V biblických termínech je tento proces separace a izolace vyjádřen
jako jejich vyvržení ven do vnější temnoty. Vnější temnotou samozřejmě byla zóna
vymístění. Výraz ‚temnota‘ v této konotaci znamenal udržení všech jejich otázek,
pochybností a nejistot v modalitě nepřístupnosti všem ostatním, kteří byli mimo tu
temnotu neboli fakticky pobývali v pravém světle. Jak víte, cokoliv se děje v temnotě,
nemůže spatřit nikdo, kdo je mimo tu temnotu. Žádné oči jí neproniknou.

Takže kvůli postupnému a pokračujícímu modu vnímání reality v subjektivním stavu a
rozpoložení každého, charakterizovaném subjektivním časem a místem, předtím, než
jakékoliv myšlenky, otázky, pochybnosti, nejistoty, pocity a cokoliv jiného této povahy
má vstoupit do sentientní mysli od někoho, kdo se nachází a je umístěn ve svém
vlastním subjektivním čase a prostoru nebo někde jinde či někdy jindy, mohou být
izolovány a separovány takovým způsobem, že jejich vstup do proudu vědomí všech
ostatních sentientních entit je zadržen a zablokován. Na druhé straně, v objektivní
nebo diskrétní a simultánní a synchronní modalitě vnímání takových faktorů, protože
jejich vstup a registrace do toho modu nastává v nečasovém a neprostorovém stavu,