Page 278 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 129

položí tyto otázka, ale také s tím, že na ně opatří všechny patřičné, zkušenostní a
realisticky přesvědčivé odpovědi. Jak víte, tito jedinci se stali pseudotvůrci.

Protože takové otázky by mohly být ve svém autentickém výskytu položeny jen
z pozice subjektivního modu pojímání reality, jež souvztaží s vnějším aspektem
sentientní mysli, jakož i s vnějším fyzickým vesmírem, byli dotyční jedinci původně
umístěni v tom, co je známo a co se nazývá jako vnější fyzický vesmír. Jak si
vzpomínáte z Mého Nového zjevení, pouze z této pozice se mohly tyto otázky položit
nebo vůbec nastat nebo jim přijít na mysl a rovněž jen z ní se mohly poskytnout i
odpovědi na ně.

Protože formulace těchto otázek nastala v subjektivní modalitě vnímání reality, musely
být zodpovězeny také v tomto konkrétním modu. Jak si pamatujete, základními
vlastnostmi tohoto konkrétního modu jsou následnost a pokračování neboli lineární
probíhání, v němž se všechno koná v čase a prostoru postupně, takže jedna událost
předchází druhou a ta druhá následuje předchozí. Tento způsob manifestace nebo
odpovědi na všechny tyto otázky určuje časový rámec, ve kterém je možné všechny ty
odpovědi na všechny otázky zkušenostně aktualizovat a realizovat. Z toho důvodu to
v lidském pojetí času a prostoru trvá několik milionů, nebo dokonce miliard let, než
jsou opatřeny všechny tyto odpovědi. A samozřejmě, protože tato modalita vnímání je
založena na konkrétní a jasné ilustraci všeho, na co se dotazuje, také odpovědi jsou
poskytovány v nanejvýš konkrétní, živoucí, faktické a zkušenostní modalitě.

Díky skutečnosti, že původně bylo pseudotvůrců co do počtu velmi málo, byl vstup
těchto otázek, které měly být položeny veškerými zbývajícími sentientními entitami
v obou modalitách jsoucna a bytí - objektivní a subjektivní nebo v pravém životě jako
takovém, do jejich myslí omezen ve svém rozsahu jen na několik zmíněných jedinců.
Díky tomuto uspořádání byla valná většina sentientních entit nejen ušetřena nutnosti
položit tyto otázky, ale tyto otázky jim vůbec nepřišly na mysl. Musíte velmi jasně
chápat, že jestliže by takové otázky bez výjimky a výluky vstoupily do všech
existujících sentientních myslí ve stejném čase/stavu, a něco takového se mělo stát,
výboj obrovské energie pochybností a nejistot obsažených v takových otázkách by je
zahubil. V tom případě by zmizel i účel, pro který jsem stvořil Mé Stvoření. Kdyby se
něco takového stalo, Mé celé Stvoření by přestalo být a existovat. Aby se předešlo
tomuto rozpadu, souhlasil jsem spolu s několika zmíněnými jedinci, že oni budou
jediní, kteří sami dovolí těmto otázkám, aby vstoupily do jejich myslí a následně
nejenom, že tyto otázky položí, ale opatří na ně všechny nezbytné a potřebné odpovědi
v té nanejvýš zjevné, hmatatelné, skutečné a zkušenostní modalitě. A takto se úspěšně
předešlo zmíněnému rozkladu.

V objektivní modalitě pojímání reality, kde je všechno diskrétní, simultánní a
synchronní, tudíž odpovědi na všechny možné otázky nastávají ve stejném čase/stavu,
se nebezpečí tohoto možného rozpadu maří tím, že plný dopad zničujících následků
takových nejistot a pochybností ohledně reality pravého života pozitivního stavu,
života všech sentientních entit a jejich příslušných ‚já jsem‘ nemá dostatek času/stavu
(toto je velmi obtížné vysvětlit v omezených lidských pojmech!) způsobit jakoukoliv
škodu, protože mají okamžité odpovědi ve stejném čase/stavu, jako jsou tyto otázky
položeny. Takže v obou modalitách je přítomen faktor plné prevence.