Page 280 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 129

k jedincovu původnímu ‚já jsem‘. Namísto toho bylo zfabrikováno ‚ego‘, které každému
dává pocit stejnosti, uniformity, podobnosti a obecenství.

Výše bylo zmíněno, že jakékoliv takové otázky a všechno, co s nimi souvisí, můžou
nastat pouze ve vnějším vesmíru a ve vnějších myslích sentientních entit, které se
v tomto vesmíru nacházejí. Tento údaj lze vyložit jako odporující našemu sdělení, že
tyto otázky měly vstoupit do zbytku sentientních myslí, nacházejících se všude a
kdekoli a kdykoli v objektivním i subjektivním modu vnímání a rozlišování jejich
příslušných realit. Jak urovnáme tento zdánlivý rozpor?

Nejdříve ze všeho, před aktivací negativního stavu a jeho lidského pseudoživota byla
vzájemná propojenost všech úrovní jsoucna a bytí od té nejvnitřnější duchovní úrovně
po nejzevnější fyzickou úroveň. Tato vzájemná propojenost určovala faktor předávání
nebo rozšiřování informací po celém Mém Stvoření a do myslí všech sentientních entit.
Takže ať by vstoupily do jakékoliv sentientní mysli na jakékoliv úrovni Stvoření
jakékoliv otázky, byly by zaznamenány všemi zbývajícími sentientními myslemi. Za
druhé, jak si vzpomínáte z předchozích dialogů, každá sentientní entita byla ve vztahu
k sobě umístěna v pokračujícím a postupném modu vnímání jakýchkoliv informací či
čehokoliv jiného. Jinými slovy, každá sentientní entita byla umístěna ve svém vlastním
subjektivním čase a prostoru neboli v subjektivním vnímání reality. V této modalitě je
dojem, že vůbec všechno někde a někdy začíná a z bodu svého vzniku, jak se vyskytuje
v sentientní mysli, postupuje sekvenčním a pokračujícím způsobem ke všem ostatním
sentientním entitám, v jejichž myslích je tento výskyt registrován a stává se svojí
vlastní realitou, neboli v našem případě se stává formulovanou otázkou.

Otázky, které měly být položeny, a pochybnosti a nejistoty, které měly být vyjádřeny a
prožity, samou povahou jejich obsahu mohly vzniknout pouze v úplně zevní úrovni
Mého Stvoření, jakož i ve zcela zevních aspektech sentientních myslí. Žádná jiná
úroveň Mého Stvoření, jakož i žádná jiná úroveň sentientní mysli by nemohla přijít
s takovými otázkami nebo mít takové druhy pochybností a nejistot.

Jednoduše řečeno, ty ostatní úrovně byly umístěny ve stavu vědění. V tomto stavu
nemáš žádné zkušenosti s potřebou klást otázky mající povahu pochyb a nejistot.
Avšak kvůli tehdy existující vzájemné propojenosti všech a všeho v momentě, kdy by
takové otázky, pochybnosti a nejistoty vstoupily do externích myslí sentientních entit,
nacházejících se v externí či fyzické dimenzi, okamžitě by se rozšířily po celém
Stvoření a vstoupily by do zbytku sentientních myslí, nacházejících se ve všech
ostatních dimenzích. Kdyby se něco takového stalo, v tom případě by jejich devastující
účinek způsobil totální rozklad Mého Stvoření a všech sentientních myslí. Ty sentientní
entity, které byly ve stavu vědění, by z pozice objektivního nebo simultánního a
synchronního modu vnímání nemohly unést rozpor těchto dvou stavů - stavu vědění a
stavu nevědění zároveň.

Jak si pamatujete z předchozího, aby se tomuto předešlo, učinil jsem zvláštní opatření
s vybranou skupinou lidí v zevním vesmíru a v jejich externích myslích, že se stanou
jedinými, kteří jak položí tyto otázky, vyjádří tyto pochybnosti a nejistoty, tak i opatří
všechny nezbytné a přesvědčivé odpovědi na ně. Současně, aby tato skupina lidí ve
svém souhlasu ptát se a vyjádřit všechno toto při své vzájemné propojenosti se všemi a