Page 276 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

Sto dvacátý devátý dialog

29. března 2000

Petr: Nemám osobně žádné otázky multiverzálního významu. Vnímám, že bys rád něco
přidal k tématu diskutovanému v Dialogu 128. Také Leilani Henry má nějaké otázky.
Budeš chtít přistoupit k těmto záležitostem, nebo k něčemu jinému, co se týká našich
současných duchovních potřeb?

Pán Ježíš Kristus: Děkuji ti, Petře, že mi dáváš příležitost věnovat se některým dalším
informacím souvisejícím s tématy některých předchozích dialogů. V podstatě bych
chtěl nabídnout nějaká objasnění týkající se pojmu nebo výrazu ‚ego‘, jakož i informace
ohledně záležitosti všech těch otázek, které měly vstoupit do všech sentientních myslí,
na které ale byly odpovědi poskytnuty před jejich skutečným nástupem do jejich myslí.
Jinými slovy předtím, než se formulovaly ve vlastních myslích. Potom se budeme
věnovat otázkám od Leilani.

Jak se pamatujete z minulého dialogu, byla v něm položena otázka týkající se konceptu
‚já jsem‘, zdali uvnitř pravého života pozitivního stavu je něco jako kolektivní ‚já jsem‘.
Jak víte, pravý život pozitivního stavu je založen na principech individualizace,
osobitosti, jedinečnosti a nekonečné odlišnosti všech, kteří se nacházejí uvnitř toho
života. Díky tomuto faktoru by představa něčeho takového jako kolektivní ‚já jsem‘
nebo čehokoli kolektivního nikdy nemohla nikomu vstoupit na mysl. Jediné, co tam
v tomto ohledu mají, jsou některé společné cíle a účely, o které usilují jistým
specifickým způsobem, který zakládá specifičnost života jejich skupiny, společnosti
nebo země. Jak se však zmínilo v tomto dialogu, dokonce i v této konkrétní situaci je
funkce každého uvnitř takových takzvaných sociálních entit kompletně a totálně
individualizovaná, zosobněná a je velmi jedinečná a odlišná. Žádná uniformnost,
formálnost nebo použitelnost nějakých druhů pravidel na všechny a každého uvnitř
jejich sféry vlivu nemůže být ani nesmí existovat. Takže v tomto smyslu jsme na
základě těchto faktorů došli k závěru, že uvnitř pravého života pozitivního stavu
neexistuje žádná taková věc jako kolektivní ‚já jsem‘.

Otázkou však je: Je ve sféře pseudojsoucna a pseudobytí negativního stavu a jeho
lidského pseudoživota něco takového jako kolektivní ‚ego‘? Jestliže vezmete v úvahu,
že pseudoživot nebo neživot negativního stavu a jeho lidský neživot je založen na
všem, co je opakem k tomu, co je základem pravého života pozitivního stavu nebo
života jako takového, v tom případě takové pojmy jako individualita, osobitost,
jedinečnost, odlišnost a nekonečné rozmanitosti jsou zhoubné pro pseudoživot nebo
neživot. Jakékoliv zachování těchto vlastností nebo rysů by znemožnilo založit cokoliv
dokonce i jen vzdáleně připomínajícího něco jako pseudoživot nebo neživot.

Z toho důvodu, aby se uspělo ve fabrikaci, aktivaci a manifestaci tohoto pseudoživota
nebo neživota v jakýchkoliv jeho formách nebo podobách, bylo nutní zatlačit, potlačit,