Page 132 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL

DIALOG 19

Jenže tato situace s dětským utrpením i jiné nepříznivé situace, jaké neustále vznikají
na vaší planetě, vedou mnohé lidi k prohlašování, že Já už na to buď vůbec nedbám,
nebo že jsem krutým, trestajícím a bezohledným Bohem, nebo že vůbec neexistuji.
Někteří se ve své frustraci při pohledu na tento druh nespravedlnosti - podle jejich
názoru - pustí do rebelie proti impotenci různým sociálních a politických systémů, tedy
proti jejich neschopnosti a/nebo neochot ě s tím něco dělat; tak se stanou
podněcovateli a/nebo podporovateli rozličných revolucí, povstání, terorismu a
podobných akcí, které často vedou ke svržení existujících vládních systémů. potom
zavedou svou vlastní odrůdu sociální spravedlnosti a politického systému, která není o
nic lepší nebo je ještě horší než ta, kterou svrhli. Takže problém trvá dál bez ohledu na
jejich usilování mu zabránit nebo ho odstranit. Důvod, proč problém dále existuje, je
v tom, že nejsou s to vidět za scénou důvody, proč utrpení a stavy bídy jsou dovoleny a
proč v lidském životě stále trvají. Neuvědomují si existenci myriády voleb, jaké se musí
učinit za účelem vyčerpání užitečnosti, pro niž bylo negativnímu stavu dovoleno
dozrát na prvním místě - a to se všemi svými zvrácenostmi, zneužitím, utrpením a
nehoráznostmi. Hrozné podmínky, za jakých žijí děti na vaší planetě, jsou v tomto
ohledu přispívajícím faktorem. A nehledě na to, jak je těžké dívat se na utrpení a bídu
nebo si tohle uvědomovat, přesto je třeba vědět, že vše slouží v konečném vyznění
pozitivnímu účelu a že se to děje podle předběžné dohody a z jejich vlastní svobodné
vůle a volby.

Na druhé straně se při objektivním pohledu na celkovou situaci s trpícími dětmi a
z typického lidského stanoviska nabízí otázka, proč se lidé tolik množí? kdo je nutí, aby
měli tolik dětí, jestliže jsou neschopni se o ně postarat a být zodpovědnými za jejich
výchovu? Toto je zvláště pravdou v zemích, kde je pramálo potravy, kde hladomor a
epidemie všeho druhu jsou věcí života, kde jsou sanitární a jiné ekologické podmínky
ubohé, kde je základní stav fyzického zdraví velmi špatný a přelidnění se vymyká
kontrole svou nespoutaností. Neexistuje žádná omluva pro rození dětí za takových
nepříznivých okolností. Jsou k dispozici všelijaké antikoncepční prostředky k tomu,
aby se zabránilo takové nutnosti. Ovšem tento faktor nebere v úvahu duchovní důvody
a potřebu pro toto dění. Takže nebuďte pobouřeni, ani se neptejte, proč, k čemu a jak
dlouho tato situace na planetě Nula takto potrvá.

Peter: Vřelé díky za toto vysvětlení. I když je nesmírně těžké a bolestné přijmout
nešťastný úděl dětí na této planetě a uvědomovat si míru jejich utrpení - aspoň něco
á
z něho, či ta jeho část, která je nám přístupná, mi dáv s Tvým vysvětlením dokonalý
smysl. Mám zde jinou otázku, která poněkud vybočuje z kontextu v právě nyní
diskutovaném materiálu v tomto dialogu. Byla položena Michaelem M.
z Massachusetts. Poté, co si přečetl jeden z našich dialogů, který probírá modlitbu za
jiné, by rád věděl, jestli platí stejná pravidla ohledně zvyku některých nábožensky
smýšlejících lidí (zvláště katolíků) prosit své starší, když se s nimi poprvé setkají a
potom při loučení, o ‚la bendicion‘ (Boží požehnání), a kdy oni odpovídají ‚Dios te
bendiga‘ čili ‚Bůh ti žehnej!‘. Jak náležité to je ve světle tohoto Dialogu?

Pán Ježíš Kristus: Ačkoli na první pohled, ze stanoviska lidského a typicky
objektivního, není v té prosbě nic ubližujícího, ze stanoviska duchovního ta odpověď
nemá žádnou skutečnou cenu, stejně jako nemá cenu, když někomu, kdo kýchne,
řekneš „Bůh ti žehnej“. Jsou to prázdné návyky, bezvýznamné lidské tradice a zvyky,