Page 134 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM PRVNÍ DÍL
P. 134

Dvacátý dialog




                                                    16. ledna 1999




            Peter: Než půjdeme dál s tím, co mám na srdci jako výsledek dopisu, který jsem dostal
            včera,  rád  bych  se  Tě  zeptal,  zda  bys  rád  něco  objasnil  ohledně  záležitosti
            z Devatenáctého dialogu či čehokoli jiného.

            Pán Ježíš Kristus: Díky, Petře, ano, rád bych učinil dodatečná objasnění ve věci dětství
            a  dospělosti,  jak  jsou  pojímány  na  planetě  Nula,  jakožto  i  v pozitivním  stavu.  V tom
            dialogu bylo naznačeno, že ze stanoviska vnímání pozitivního stavu nejsou, hovoříme.li
            relativně,  dětmi,  ale  dospělými.  Toto  tvrzení  máte  chápat  takto:  V okamžiku,  kdy
            příslušný  duch  a  jeho  duše  vstoupí  do  zvoleného  zárodku  v mateřském  lůně,  tímto
            faktorem se omezí do svých vývojových fází tím, že ve vědomé paměti potlačí vše o
            předešlých  zkušenostech  a  znalostech.  A  nejen  to,  ale  také  se  podrobí  požadavkům
            pseudozákonů  lidské  přirozenosti,  které  vyžadují,  aby  se  stali  úplně  závislými  na
            fyzickém  vývoji  dětského  mozku,  nervové  soustavy  a  fyzického  těla  obecně.  Jinými
            slovy, fyzické tělo, mozek a nervový systém jsou jedinými nástroji, skrze něž a jimiž se
            dotyčný duch a jeho duše smí a mohou projevovat na planetě Nula. Vzhledem k tomu je
            jejich vyjadřování totálně závislé na vjemech nabytých vyvíjejícím se mozkem dítěte ze
            zevnějšku.

            Zevní  události,  které  se  neustále  kladou  na  dětské  vjemové,  výrazové  a  impresivní
            schopnosti  jeho  mozku  ze  zevnějšku,  slouží  pro  ducha  a  jeho  duši  jako  spouštěcí
            mechanismus k postupnému a pomalému proniknutí a projevování se v životě dítěte.
            Takže pokud dětský mozek a nervový systém jsou v průběhu vývoje, duch a jeho duše
            v tomto smyslu nemohou fungovat ve svém plném rozsahu. Jsou přizpůsobeni a závislí
            na procesu růstu a dospívání mozku, nervové soustavy a jiných fyzických orgánů.

            Jiným aspektem této záležitosti je věk a stárnutí. Jak víš, Petře, v pozitivním stavu není
            žádný věk a stárnutí. Vlastně věk a stárnutí samo o sobě není nikde a nikdy. Faktor
            věku a stárnutí je typický pro lidský život, a pouze pro lidský život, během přebývání
            lidí  na  planetě  Nula.  Vztahuje  se  jen  na  lidské  tělo,  jeho  orgány,  mozek  a  nervovou
            soustavu.  Pro  toto  uspořádání  existují  dva  důvody.  Prvním  je  výsledek  Mého
            Milosrdenství a Soucítění za účelem omezit strádání, stísněnost, restrikce a bídu, jaké
            jsou vloženy do lidského života. Toto se stalo na základě předchozí smlouvy, než bylo
            uděleno  povolení  k aktivaci  negativního  stavu.  Druhým  je  to,  že  plnost  přirozenosti
            negativního  stavu  je  odhalována  v postupných  dávkách,  což  trvá  mnohá,  mnohá
            milénia. Jedno individuum může projevovat svou přirozenost pouze v ohraničené míře,
            vymezené zvoleným aspektem pro toto projevování. Pro svou relativitu, omezenost a
            ohraničenost může lidské tělo dělat jen tolik, kolik bylo odsouhlaseno, a ne více. Jak se
            proces zvolených aspektů negativního stavu - nebo jiných aspektů agentů negativního
            stavu - projevuje a pokračuje, jeho dopad na fyzické tělo je devastující. Následkem toho
            tělo stárne a chřadne. Jinými slovy - stárne a následně podlehne tomuto procesu, čili
   129   130   131   132   133   134   135   136   137   138   139