Page 72 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

schopností každého vykonávat některé užitečné aktivity do svých nejplnějších
potenciálů a kapacity bez toho, aby za to něco očekával. Když jedinec něco dělá,
nedělá to kvůli tomu, aby byl odměněný nebo pochválený, či povýšený, ale dělá to
kvůli těm aktivitám. Dělá to proto, jelikož je to rozkoš a požitek jeho života dělat
něco, z čeho může mít každý prospěch.

V takovémto postoji je pravý význam jakékoliv práce, profese, povolání, zaměstnání
a/nebo byznysu. Bez ohledu na to, co jedinec dělá, bez ohledu na to, v jakém je
postavení, funkci, či roli, cítí se způsobilý, šťastný, spokojený a uspokojený,
protože je uschopněn, aby byl sám sebou a dával jiným to, co má, a ne to, co někdo
od něho očekává, nebo co někdo předvídá.

V pozitivním stavu nejsou promítána, ba ani myslitelná, žádná očekávání a
předvídání vykonat to tak nebo onak, být takovým či onakým, nebo dělat to či ono.
Prostě to nevstupuje do jejich myslí. Každý přirozeně dělá to, na co je nejlépe
vybaven a každý koná v souladu se svými nejlepšími schopnostmi, do svých
nejplnějších potenciálů a kapacit bez toho, že by kdy něco skrýval nebo vykonával
méně, než na co má schopnosti. V pozitivním stavu není možná žádná podvodná
modalita konání ani myšlení. Kvůli tomu nejsou možná žádná očekávání a
předvídání či projekce, protože všichni vědí velmi dobře, že každý činí, jak nejlépe
umí.

V pozitivním stavu není nikdo nucen dělat něco, co si nepřeje, nebo na co není
vybaven, nebo na co má malou nebo žádnou schopnost. Proto je každý plně
spokojen s tím, co dělá a čím je. Nikdy nikomu nevstoupí do mysli ani do jeho
chování žádné pocity závisti, žárlivosti, soutěživosti či ctižádostivosti a každý si
váží a cení každého jako někoho, kdo je nositelem specifických aspektů Života
Nejvyššího.

Za takových podmínek je vykonávání jakékoliv práce velkou rozkoší, požitkem,
radostí, potěšením, mírem, klidem a pokojem. Protože každému je dovoleno plně
vzkvétat v jeho tvořivém úsilí, odráženém v jeho specifických a jedinečných
aktivitách, není možná žádná nuda, rutina, automatizace, návyk ani ritualizace
jakékoliv práce. Je vždy nová, jedinečná, radostná a vzrušující. Vždy je něco nové na
objevování o sobě samém a o své práci a pro sdílení se všemi ostatními.
Takovýto postoj a životní styl je jedním z hlavních účelů, pro který byly Nejvyšším
ustanoveny pracovní aktivity.

4. Kvůli výše uvedenému uspořádání pozitivního stavu je pojem diskriminace,
stranickosti a přednostního zacházení s někým úplnou nemožností. Každý
respektuje každého stejně a je povýšen na vyšší úroveň ne proto, že o ni usiluje, ale
proto, že na vyšší úrovni má příležitost být ještě užitečnější než předtím. Účelem
snažení ve své práci, bez ohledu na to, jaká je, není být povýšený, odměněný či
pochválený, ale vyčerpat svou užitečnost v každé práci, jak je to jen možné. Když je
za to někdo povýšen a odměněn, je to uznání, že skutečně do toho vložil maximum
úsilí a všechny své schopnosti, a proto se může přesunout na vyšší pozici, kde
může být ještě užitečnější. Štěstí z povýšení nevyvěrá ze samotného povýšení, ale z
vědomí toho, že jedinec dosáhl bodu, kde je schopen stát se užitečnějším, než tomu
bylo předtím.

V pozitivním stavu není nikdy možný a ani nikdy neexistoval žádný jiný zdroj pravé
spokojenosti a štěstí, než být užitečnějším ve prospěch všech. Všechno se dělá jen z
této perspektivy. Toto je láska života. Toto je to, proč každý žije. V takovémto
životě je jeho moudrost. Co může být cennější, než sloužit jiným s láskou a
moudrostí a takto Nejvyššímu? Konec konců, jak sloužíme Nejvyššímu? Sloužením