Page 58 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

přirozeností. Takže jsme cizoložná generace.

Toto bylo přesně to, čeho pseudotvůrci potřebovali dosáhnout, aby aktivovali
negativní stav – rozvést se s naší pravou přirozeností. Takovýto rozvod by nebylo
možné vykonat, kdyby zůstal původní význam, chápání a praktikování sexuality,
jako je to v nebesích či v celém pozitivním stavu. Z tohoto důvodu, hlavní útok
negativních sil byl, je a vždy bude (pokud bude existovat) na náležité chápání,
praktikování a naplnění našeho sexuálního života. Je to sexualita ve své náležité
aplikaci a praktikování, která nám umožňuje, abychom byli skutečně tací, jací jsme,
to jest, ve skutečném manželství s naší pravou přirozeností, s původním nadělením
Nejvyššího v nás.

Kvůli lepšímu pochopení záležitosti našeho sexuálního života, který je integrální
částí našeho pozemského života a jeho naplnění, shrňme v následujících bodech, co
bylo doposud řečeno:

1. Všechny naše sexuální potřeby, pocity a touhy jsou hluboko zakořeněné v našem
duchu, v naší duši a v našem těle. Jsou všepronikajícími pocity, které ovlivňují
všechny aspekty našeho pozemského života.

V pozitivní konotaci sexuální orgány souvztaží s nejvnitřnějším stupněm našeho
ducha, kde sídlí Nejvyšší a kde se neustále rodí nové ideje tvořivými snahami
Nejvyššího v nás. Narození se těchto nových idejí se v našem duchu projevuje
jedinečným a velmi odlišným způsobem než u kohokoliv jiného. Tyto novorozené
ideje si vyžadují svou projekci a manifestaci za účelem sdílení. Když je něco
novorozené, a není mu dovoleno, aby bylo promítnuto, manifestováno a sdíleno,
ztrácí svou motivaci k tomu, aby zůstalo živé, funkční a užitečné. Když není dána tato
příležitost, duch postupně ztrácí své tvořivé úsilí. Jakmile takovýto duch zastaví své
tvořivé úsilí, nemá žádnou touhu žít. V tom okamžiku přestává být a existovat.

Smysl života je ve vzájemném sdílení. Jedním z hlavních důvodů toho, proč jsme byli
původně stvořeni Nejvyšším, bylo za účelem sdílení nás samých a všech našich
novorozených tvořivých idejí a snah se všemi ve Stvoření Nejvyššího, jako také se
Samotným/Samotnou Nejvyšším, tím samým způsobem a formou, jak Nejvyšší sdílí
všechno, co má s každým v Jeho/Jejím Stvoření. Takto je udržován život Stvoření.

Hlavními principy sdílení je to, že sdílíme všechno, co jsme a všechno, co máme.
Takže sdílení zahrnuje duchovní, mentální, emocionální, intelektuální, osobní a
sexuální ideje, stavy, podmínky a projevy. Úplnost takovéhoto sdílení ve všech jeho
aspektech je umožněna naším sexuálním životem. Sexuální život a naše sexuální
orgány nám byly dány Nejvyšším, který je Absolutní Sexuální Bytostí, za účelem
tohoto všezahrnujícího a všechno integrujícího sdílení. Takže sexuální sdílení se
zrodilo z duchovních idejí všezahrnujícího sdílení.

V tomto významu sdílení není možná ani myslitelná žádná výjimečnost nebo
výjimka, protože jinak by bylo něco odepřené či neposkytnuté. Neposkytnout něco,
znamená připravit jiné ve Stvoření Nejvyššího o schopnost naučit se něco životně
důležitého a závažného o Nejvyšším, jiných, a o sobě samém. Toto dává popud pro
zrození sobectví či egoismu. Sobectví či egoismus je bází nebo základem, na kterém
je vybudován a na kterém prospívá negativní stav se všemi svými zly a nepravdami a
jejich příslušnými ukrutnostmi a ohavnostmi.

Takže náležité chápání sexuality může být získáno pouze z hlediska duchovního
principu sdílení. Ve svém původu je to čistě duchovní stav. Nejprve je idea sdílení.
Toto je duch sexuality. Potom je touha této ideje postupovat, nebo chtít, aby tato