Page 50 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

je strukturovaná takovým způsobem, aby toužila po rozmanitosti zkušeností. Toto je
motivující faktor našeho duchovního a všezahrnujícího pokroku a růstu. Bez lásky a
touhy po rozmanitosti nemohli bychom prožívat všechny dostupné podmínky, stavy
a procesy v životě, které neustále povstávají z Nejvyššího. Takováto situace by nám
znemožnila mít větší pochopení a poznání Nejvyššího, jiných a nás samých. Avšak
toto progresivně větší chápání a poznání je nutnou podmínkou pro naše
všezahrnující přežívání. Bez něj bychom stagnovali na jednom místě a v jedné
kondici. Stagnující kondice by byla výsledkem v naší definitivní smrti, protože
protiřečí principům života, které jsou vždy progresivní, a ne stagnující. Toto je ten
důvod, proč máme takovou neodolatelnou touhu a potřebu po rozmanitosti.

Tato základní duchovní potřeba rozmanitosti je z pochopitelných
důvodů nejvýraznější a nejzjevnější v naší touze po rozmanitosti sexuálních
zkušeností. Sexuálně přitahujeme mnohé lidi opačného pohlaví. Jsme přitahováni
k mnohým jiným opačného pohlaví. Tato v podstatě normální a přirozená touha po
rozmanitosti sexuálních zkušeností vyvěrá z faktu naší schopnosti prožívat
Nejvyššího, jiné a sebe samého v sobě samém jen omezeným způsobem. Je to tak,
protože nejsme absolutní.

Na druhé straně, jestli je tato zkušenost omezena jen na jednu jinou osobu
opačného pohlaví, je taká omezená a vyčerpatelná, jako je to jen uvnitř nás samých.
Po krátkém čase, kvůli naší relativitě, se naše zkušenosti stávají vyčerpanými a
relativními a ztrácejí svůj motivující pud. Stáváme se unuděni a nasyceni tím
stejným typem zkušenosti. V tomto stavu se objevuje potřeba po rozmanitosti.

Rozmanitost sexuálních zkušeností, když je náležitě chápána a praktikována,
zajišťuje, že na naše potřeby lépe poznat a chápat Nejvyššího, jiné a sebe samého
nejsou kladena nijaká omezení; a co je nejdůležitější, že žádná omezení nejsou
kladena na sdílení sebe samého s jinými a jiných se sebou samým kvůli
vzájemnému prospěchu, společnému dobru, výměně a užitečnosti, jeden pro
druhého. Takže, v milování se svým opačným pohlavím milujeme se s Nejvyšším,
protože Nejvyšší je vždy přítomen v nás i v našich sexuálních partnerech.

Avšak protože jsme všichni jedineční a odlišní, obsahujeme v sobě mnoho
odlišných a jedinečných aspektů Nejvyššího. Každý z nás prožívá a představuje
Nejvyššího a má k Němu/Ní vztah velmi specifickým, jedinečným, neopakovatelným
a odlišným způsobem. V bytí a existenci neexistují dvě takové osoby, které by
obsahovaly a nesly přesně stejné aspekty Nejvyššího. Nemůžeme dost dobře
prožívat Boha v sobě tak, jak Boha prožívá někdo jiný. Na druhé straně, někdo jiný
nemůže v sobě prožívat Boha tak, jako já. Toto je obzvlášť pravdou o prožívání
Boha v opačné sexuální charakteristice, než představuji já, nebo jiná osoba. Je však
možné prožívat Boha a všechno ostatní takovým způsobem, jak Jej/Ji prožívá někdo
jiný, když je tato zkušenost sdílena.

Ale sdílení pouze pomocí slov nebo pozorování není dostatečné, protože je vnější
povahy. Nemá to žádnou intimní, subjektivní, osobní, emocionální a smyslovou
konotaci. Z tohoto důvodu nám dal náš Stvořitel, Nejvyšší, sexuální život, skrze
který můžeme a smíme prožívat Boha, jiné, sebe sama, atd., jak to dělají jiní lidé
opačného pohlaví.

Avšak sexuální vztah mezi muži nebo mezi ženami (jak to dělají homosexuálové)
neprodukuje žádné možné spojení a sjednocení, které by nám dovolilo prožívat věci
tak, jak je prožívá homosexuální partner. Takovéto zkušenosti jsou možné jen
pomocí sjednocení. Láska je vždy spojena s moudrostí a moudrost s láskou, stejně
jako muž se ženou a žena s mužem, i co se týká jejich vnějších forem. Toto je