Page 49 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA
P. 49

entita,  není  nikdy  absolutní.  Je  vždy  relativní  k tomuto Absolutnímu.  Proto  Nikdo
            jiný než Nejvyšší, nemůže být ve stavu totálního sjednocení, jednoty a harmonie své
            lásky a moudrosti, dobra a pravdy, vůle a rozumu, maskulinity a femininity, atd.
            Můžeme   se   stávat   stále   víc   sjednocenými,   ale   nikdy   se   nemůžeme   stát   úplně
            sjednocenými. V této situaci spočívá tajemství naší motivace neustále postupovat k
            stále většímu uvědomění, pochopení a přijetí pravé Přirozenosti Nejvyššího, jiných a
            nás samých. Tato motivace po progresivně stále větším sjednocení se odráží v naší
            sexualitě  a  v  sexuálních   tužbách   stát   se  jedním  s   Bohem,   který  je   Absolutní
            Femininitou   a   Maskulinitou,   a   stát   se   jedním   se   všemi   ostatními   ve   Stvoření
            Nejvyššího. Všichni muži navazují vztah k Absolutní Feminitě Nejvyššího a ke všem
            ženám, a všechny ženy navazují vztah k Absolutní Maskulinitě Nejvyššího a ke všem
            mužům.


            Sexuální vztah muže s mužem a ženy s ženou (jak to vidíme v aktu homosexuality)
            nemá   žádnou   duchovní   platnost,   protože   nedává   či   nedosahuje   žádné   náležité
            duchovní, duševní, emocionální, intelektuální ani fyzické sjednocení. Konec konců,
            láska či feminita vyhledává své sjednocení se svou moudrostí či maskulinitou a
            moudrost či maskulinita  vyhledává  své sjednocení se svou láskou či femininitou.
            Protože existuje takovýto duchovní princip spojení všeho se vším a postupování od
            duchovního k mentálnímu, k fyzickému, k tělesnému, vnější formou lásky je ženské
            tělo   a   vnější   formou   moudrosti   je   mužské   tělo.   Proto   jediné   pravé   duchovní,
            duševní, emocionální, intelektuální a fyzické spojení a sjednocení ve vnějším stupni
            (jako výsledek duchovní souvztažnosti) je možné pouze mezi mužem a ženou, a
            mezi ženou a mužem.

            Jsem si vědom toho faktu, že takzvané homosexuální společenství ve světě nebude
            potěšeno výše uvedeným popisem mužskosti a ženskosti a lidské sexuality. Avšak
            pravá  realita  jejich  fyzických  forem  a  jejich  podstatných  rozdílů  hovoří  víc  než
            jakákoli   slova.   Toto   jsou   duchovní   fakty.   Překroucení   a   falzifikace   těchto   faktů
            nastoupily   po   takzvaném   "Pádu".   Falzifikace   těchto   faktů   a   jejich   negativní
            souvztažnosti vedly k vývoji falešných potřeb a pocitů ve všech aspektech lidského
            života. Protože sexualita je jedním z nejdůležitějších aspektů našeho pozemského
            života, je jenom zřejmé, že sexualita se stala nejdůležitějším aspektem překroucení a
            padělání.


            Jedním   z    mnohých   konkrétních    výsledků    této    falzifikace    bylo    objevení
            se  nepřirozených  tužeb  po  homosexuálních  aktech.  To  nutně  neznamená,  že
            všichni homosexuálové jsou zlí nebo odsouzeníhodní do pekel, jak si to někteří lidé
            myslí. To jen znamená, že kvůli některým velmi důležitým duchovním důvodům se
            rozhodli živě a konkrétně ilustrovat tuto falzifikaci skrze své sexuální preference a
            praktiky. Zdali takovýto zvolený sexuální životní styl je, nebo není zlý, úplně závisí na
            jejich  úmyslech,   motivacích   a   na   tom,   do   jaké   míry   jej   používají   k   manipulaci,
            využívání, zneužívání a poškozování jiných lidí. Toto je samozřejmě pravda o všem a
            všech, a nejen o homosexuálech.


            Vraťme se však k duchovnímu sjednocení maskulinity a femininity: vzhledem k výše
            zjeveným faktům je zřejmé, že naše sexuální touhy mají o mnoho hlubší a o mnoho
            důležitější význam, konotaci a roli, než jsou mnozí z nás ochotni uznat.


            Kvůli tomu faktu, že nejsme absolutní, můžeme prožívat Nejvyššího a jiné v nás
            samých, uvnitř nás samých, jen v omezeném smyslu. Zkušenosti uvnitř nás samých
            jsou omezené naší relativní přirozeností. Abychom však mohli pokročit k většímu
            sebeuvědomění, uvědomění Boha a jiných, nemůžeme být omezeni na naše vlastní
            omezené zkušenosti. Potřeba zakusit víc se odráží v naší potřebě po rozmanitosti.
            Lidská   přirozenost   a   přirozenost   všech    inteligentních   bytostí   a   entit
   44   45   46   47   48   49   50   51   52   53   54