Page 48 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

Intenzita, intimnost, síla a bezprostřednost sexuálního styku, jako také jeho
nejsoukromější, nejjedinečnější a nejsubjektivnější zkušenost je takového rozsahu,
že žádný jiný akt se s ním ani jen zdaleka nemůže porovnat. Vzhledem k takovéto
konotaci sexuality je velmi zřejmé, že sexuální styk nebyl nikdy míněn k plození
potomstva nebo fyzické rození se dětí. Posledně uvedená konotace sexuality se
stala realitou po takzvaném "Pádu". Před "Pádem" se lidé rodili na tuto Zemi ne
pomocí fyzického narození, ale přímým nadělením Nejvyššího. To jest, Nejvyšší
zformoval fyzické tělo pro perspektivní lidskou bytost, a potom vdechl do tohoto
těla jedinečného ducha života. Tento duch pocházel z Nejvyššího čili z ideje, která
nastala v Absolutním Myšlenkovém Procesu Nejvyššího či v Jeho/Jejím Absolutním
Duchu. V té době se nerodila žádná batolata ani děti, protože nadělení Nejvyššího
neobsahovalo nevědomost a nevědomé procesy a stavy.

Takže je zřejmé, že účelem sexuality u lidských tvorů a u všech ostatních
inteligentních bytostí a entit v celém Stvoření Nejvyššího není rodit děti, jak to dělají
zvířata. Jejím účelem u inteligentních bytostí a entit je mystická, intimní, jedinečná,
velmi zvláštní a soukromá komunikace a vztah s Nejvyšším, s jinými a se sebou
samým. Spojuje nás s Nejvyšším a se všemi ostatními ve Stvoření Nejvyššího.

Z tohoto důvodu byly Nejvyšším stvořeny inteligentní bytosti a entity jako formy
nebo přijímače dvou hlavních a základních aspektů Jeho/Její Absolutní Přirozenosti
– Božské Lásky a Božské Moudrosti a všech jejich příslušných črt, charakteristik a
atributů. Tyto dva hlavní aspekty tvoří totální sjednocení a jednotu v jednom
nedělitelném Bohu. Všechno, co se vztahuje k Božské Lásce, může se nazvat
feminitou a všechno, co se vztahuje k Božské Moudrosti, může se nazvat
maskulinitou. Protože láska je esencí jakéhokoliv života a moudrost substancí
jakéhokoliv života, jeden bez druhého nemohou být ani existovat, a existuje
neustálá snaha po jejich vzájemném spojení a sjednocení.

Kvůli tomuto důležitému rozdílu byly všechny inteligentní bytosti a entity ve
Stvoření Nejvyššího stvořeny takovým způsobem, aby obsahovaly a odrážely tyto
dva hlavní aspekty přirozenosti Nejvyššího. Jedním je Boží obraz a druhým je Boží
podoba. Takže každá osoba nese v sobě jak maskulinní, tak rovněž femininní
charakteristiky, které neustále usilují o své splynutí, spojení a sjednocení. Toto úsilí
se v nás projevuje jako potřeba po sexuálním styku.

Na druhé straně, aby se ukázalo, jak velmi je důležité sdílení, výměna a spojení
feminity a maskulinity, nebo Lásky a Moudrosti, Dobra a Pravdy, Vůle a Rozumu,
Citu a Intelektu, lidé se objevují ve dvou rozdílných fyzických formách – v mužské a
ženské.

Bytostná a podstatná životní potřeba sjednocení se svou láskou a se svou
moudrostí, odráží se v naší neodolatelné přitažlivosti k naší opačné sexuální
charakteristice a sexuální touze po naší opačné sexuální charakteristice – muže k
ženě a ženy k muži.

Takže v této konotaci není sexualita ničím jiným než duchovní souvztažností vší
touhy a potřeby po sjednocení lásky a moudrosti, dobra a pravdy, vůle a rozumu, či
maskulinity a feminity. Toto se přímo vztahuje k náležitému poznání a chápání a k
interakci s pravou Absolutní Přirozeností Nejvyššího a s Jeho/Jejím celým
Stvořením.

V Nejvyšším, jelikož On/Ona je Absolutní, je toto sjednocení Absolutní a stálé. Jen v
absolutním a dokonalém stavu a kondici je možné úplné a totální sjednocení všech
principů maskulinity a feminity. Avšak ani jedna inteligentní bytost, lidský tvor nebo