Page 117 - CHÁPÁNÍ A NAPLNĚNÍ NAŠEHO POZEMSKÉHO ŽIVOTA

Avšak bez ohledu na to, kterou cestou se dáme, nebo v jakých aktivitách jsme
angažováni v jakémkoliv daném okamžiku, můžeme jasně zjistit dva důležité
principy:

1. Všechny vznikají z idejí našeho ducha a zejména z přítomnosti našeho Stvořitele v
našem duchu. Takže všichni jsme v každém případě duchovního původu bez
jakékoliv výjimky a výluky.

2. Všechny slouží jednomu konečnému účelu – abychom byli skutečně samými
sebou, abychom sdíleli plnost a kompletnost naší jedinečné přirozenosti nebo
jedinečného aspektu Nejvyššího, který neseme sami v sobě, s každým jiným ve
Stvoření Nejvyššího. Způsob, modalita a forma sdílení může nabývat mnoho fazet a
stylů. Ale všechny slouží tomuto konečnému a nejdůležitějšímu účelu.

Na tomto principu je vybudován a strukturován celý pozitivní stav Stvoření a
Nejvyššího. Hierarchie duchovní organizace Stvoření Nejvyššího není strukturována
lineárním způsobem, pokud se to týká jejího nastávání, postupování a stávání se.
Nastávání anebo duchovní aspekty života; postupování čili duševní aspekty života; a
stávání se, čili fyzické nebo vnější aspekty našeho života se vždy odehrávají v
diskrétní modalitě. To jest, objevují se navzájem simultánně a synchronně.
Diskrétnost jejich simultánní manifestace jasně potvrzuje jejich stejnou důležitost
pro chápání a naplnění našich životů. Ačkoli začátek a konec jakékoliv aktivity je
konečným duchovním naplněním, toto naplnění se nemůže odehrávat bez své
duševnosti či duše, skrze kterou a kterou je naplnění prožíváno (když neexistuje
zkušenost naplnění, neexistuje naplnění). Nemůže se odehrávat ani bez svého těla,
skrze které a pomocí kterého toto naplnění produkuje své výsledky a následky. Bez
svých výsledků a následků neexistuje ani zkušenost naplnění ani samotné naplnění.
Naplnění je naplněno v kompletní manifestaci všech svých následků a výsledků. Ale
účel je vždy duchovní. Neexistuje jiná realita než duchovní. Duchovní realita
produkuje všechny ostatní reality ze sebe samé za účelem svého naplnění. Toto je
diskrétní struktura duchovního naplnění.

Existuje však kontinuální či lineární aspekt duchovního naplnění našeho života.
Naše denní aktivity následují v postupnosti od jednoho typu k jinému v cyklu. Ráno
vstáváme z postele a umýváme se. Potom někteří z nás, když se oblečou, mají
nějakou snídani nebo nápoj. Potom se angažujeme v nějakých pracovních
aktivitách. Potom máme volný čas ve formě relaxace, sportu, zábavy a podobných
aktivit. Někdy jdeme do kostela nebo čteme, nebo studujeme (duchovní a duševní
aktivity). Někdy se milujeme, společensky stýkáme, trávíme čas s naší rodinou, a
potom večer jdeme spát. Toto se odehrává každý den znovu a znovu.

Všechny tyto typy aktivit jsou, ve většině případů, sekvencí v čase a velmi často i v
prostoru (pracovní místo, místo na zábavu, místo v kostele, místo na milování,
společenské místo, rodinné místo, atd. jsou obyčejně na jiném místě). Tyto lineární a
sekvenční aktivity slouží simultánním, synchronním či diskrétním aktivitám
našeho ducha, naší duše a našeho těla. Náš duch, duše i tělo simultánně a
synchronně produkují všechny tyto aktivity a jsou v nich angažováni. Bez nich
nejsou nikdy možné žádné aktivity. Takže diskrétní modalita života a jeho lineární či
sekvenční aspekty jsou vzájemně závislé, vzájemně spojené a ve vzájemném vztahu
a jeden bez druhého nemůže být a existovat.

Z tohoto popisu je velmi zřejmé, že všechny naše životní aktivity, protože slouží
tomuto konečnému duchovnímu účelu, jsou stejně důležité.

V pozitivním stavu, kvůli stejnosti své důležitosti, jsou tyto aktivity vyváženy a