Page 15 - pzncelek

POSELSTVÍ ČTVRTÉ

O měnitelnosti vlastního stavu a rozpoložení.
O ustavení zvláštní školy duchovního obrození,
opětovného poznání a restrukturalizace
v duchovním světě Nejvyšším

Dne 27. března 1982

Dnes mi Nejvyšší sdělil následující:

Jedno z nejdůležitějších uvědomění a poznání, které bylo nedávno dáno k dispozici všemu
Stvoření včetně těch, kdo jsou v peklech, a pseudotvůrců, je uvědomění si
neoddiskutovatelného faktu, že nikdo není uzamčen v jednom stavu a rozpoložení a že
každý se může změnit, pozměnit, doplnit novým a upustit od své současné kondice, pokud
tak ovšem chce.

Je to tak důležitým poznatkem proto, že donedávna většina lidí v duchovních světech
(peklech, v zprostředkujícím světě a lidských nebesích) byla názoru a přesvědčení, že jeden
musí zůstat ve své kondici navždy a že se jakákoli progrese či regrese musela a mohla
aktualizovat striktně a pouze v této kondici.

Takový názor byl a stále je udržován a podporován většinou náboženských doktrín, včetně
několika doslovných výroků v Bibli a některých nesprávných výkladů Swedenborgových
pojetí. Lidští tvorové na Zemi mají rčení: „Jak strom padne, tak bude i ležet“, z něhož
vyplývá, že nic se nemůže nikdy změnit, jakmile se volba učinila.

Avšak takové výroky, náhledy, názory a výklady byly vzaty doslovně a nikoli duchovně.
Jejich duchovní a vnitřní význam tvrdí, že cokoli se míní doslovně „nadobro, navždy a
navěky“, v duchovním smyslu označuje potencionalitu něčího stavu a rozpoložení být
nadobro, navždy a věčně. Nijak to neznamená, že tomu rak musí být nadobro, navždy a
věčně.

Proto jakýkoli takový výrok v Bibli, ve spisech svatých knih různých proroků a ve
Swedenborgových pojetích v zásadě znamená, že jeden si může zvolit zůstat navždy ve
zvolené kondici, stavu a procesu. Nemusí se změnit. Nikdo není k ničemu nucen. To ale také
znamená, že jeden zde nemusí zůstávat navždy a že může a s je to se změnit kdykoli se mu
zachce za předpokladu, že se dobrovolně podvolí takové změně se všemi jejími důsledky a
následky a ze své svobodné vůle zanechá předešlého životního stylu. Nezáleží na tom,
v jaké dimenzi, úrovni, stupni, kroku či linii v té době kdo je (ať je v nejhlubších peklech,
nebo v nejvyšších nebesích anebo v přírodním stupni atd.). Tento výklad byl z paměti lidí ve
Stvoření vymazán z následujících důvodů (kromě mnoha jiných, které nyní ještě nelze v této
době zjevit).

Když negativní stav vstoupil do bytí v duchovním světě (ve formě pekel) a v přírodním světě
(ve formě lidí této planety), musel být potvrzen v platnosti volbami být a existovat navždy
věčně. Aby se nějak zachytil, muselo se myslet, že může pobývat věčně. Povaze
negativního stavu je vlastní nutnost vnímat vše v pojmech finality. Nic není změnitelné ve
své kondici. Zlo negativního stavu je určeno principy jeho finality a neměnnosti. Cokoli je
změnitelné, nemůže být motivováno zlým úmyslem. Cokoli není motivováno zlým úmyslem,
je z dobra. Je tudíž dobré a správné snažit se o změnu a změnit se. Takové rozpoložení dává
možnost neustále se učit něco nového tím, že se to prožívá, žije a uskutečňuje ve
zkušenosti vlastního života. Tato změna není omezena na nitro vlastního stavu, jak myslel
Swedenborg a jak si mnozí stále myslí, ale taktéž je od stavu ke stavu, od úrovně k úrovni,
z dimenze k dimenzi. V negativním stavu není tato situace myslitelná. Důvod je takový, že