Page 16 - pzncelek

by se považoval pouze za přechodný, jako mezikrok v procesu vlastního poznávání
přechodné, dočasné povahy stavu existence zla. S takovou znalostí by negativní stav
nemohl sám sebe udržet.

Takže aby negativní stav vzkvétal a přinesl své plody spolu s živou demonstrací své
povahy, následků, bylo Pánem dovoleno, že každá znalost a paměť dočasnosti a
přechodnosti negativního stavu je u všeho Stvoření načas vymazána. Jediné, čemu bylo u
některých lidí a sentientních entit ve veškerém Stvoření dovoleno přetrvat, byly zvěsti,
dohady, spekulování a spory ohledně toho, zda je či není jeden uzamčen ve svém stavu a
rozpoložení na věčnost. Negativní stav a doslovný překlad Bible a jiné zdroje ovšem
podporují domněnku, že je tomu navždy. Nebeské společnosti, jiné sentientní entity a světy
a pár lidí na Zemi tvrdí opak. Nebyl k dispozici žádný hmatatelný důkaz, vyjma doslovného
smyslu Písma a některých Swedenborgových výroků (ačkoli Swedenborg není v tomto
ohledu konzistentní), pro kterýkoli argument a o této situaci nebylo až dodnes poskytnuto
žádné přímé zjevení od Pána.

Jiným důvodem k tomu, proč taková situace byla Pánem dovolena, bylo to, že kdyby lidé
měli s jistotou vědět, že nikdo není povinován a věčně zavázán navždy zůstat v negativním
stavu, nebyl by autentický experiment a jeho následky a odpověď na otázku: Jaké je to být
bez duchovnosti či s deformovanou duchovností; byl by to žert a nikdo by ho nebral vážně.
To platí doposud pro všechny ostatní stavy. Bylo by to jako hrát hru na někoho či něco a
z takové situace by nemohlo nastat či plodně dozrát žádné pravé, ryzí poučení. To by po
celém Stvoření překáželo pravému duchovnímu pokročení. Pravá realita je u každé situace
určena jistotou, že může přetrvávat navždy. Je pravdou, že stav trvá věčně, ale pouze jako
zkušenost, jako poučení, a ne jako permanentně stagnantní realita. Na straně druhé, jestliže
nějaký stav přetrvává navždy, neznamená to, že ten, kdo se v něm účastní, v něm musí
zůstat navždy. To je velmi kriticky závažné rozlišení, které celé toto pojetí uvádí do zcela
odlišné perspektivy. Doposud si většina lidí neuvědomovala tuto odlišnost ve výkladu.
Odtud vyvěraly chybné závěry jeho se týkající.

Jak se v „Základech lidské duchovnosti“ uvádí, veškeré Stvoření spolu se všemi, kdo
participují v negativním stavu a zde na Zemi, souhlasilo ze své vlastní svobodné volby před
počátkem času a prostoru (ve svých ideách v Absolutním procesu myšlení Nejvyššího)
s vymazáním těchto pamětí a poznatků, aby experiment a poučení takto mohly být platné,
spolehlivé, nezvratné a užitečné.

Dodatečným důvodem, proč Pán dovolil takovou situaci, bylo odradit lidi od účasti
v negativním stavu. Předtím, než si jeden zvolí se angažovat v negativním stavu, je
seznámen s „fakty“, že důsledky takové účasti by neměly mít věčné trvání. Lidé rozmýšlejí,
než si zvolí přijít sem. Ovšem „měl by mít“ neznamená „bude mít“. Ale taková je povaha
přírodního stupně negativního stavu, že má sklon vnímat toto upozornění jako finalitu
stavu. Význam tohoto experimentu a Prvního příchodu Pána pro veškeré Stvoření byl
zřetelně ukázán a probrán v knize „Základy lidské duchovnosti“.

Jsou tu ještě některé další důležité důvody, proč Pán dovolil existenci takové situace, ty ale
nelze v této době zjevit.

V současné době se s výsledky tohoto experimentu seznámilo veškeré Stvoření a byly
předvedeny všemu Stvoření. Užitek z něho byl získán. Pán tudíž ustavuje proces jeho
postupného odstraňování.

Prvním krokem v tomto procesu je přímé zjevení od Pána o tom všem a o faktu, že nikdo
není v žádném stavu a kondici uzavřen navždy. Tento fakt není již předmětem dohadů,
argumentace, předpokladů a hádání, ale opravdovou věčnou pravdou, zjevenou přímo
Pánem.

Je důležité si pamatovat, že po několik miliónů let lidé věřili opaku. Jejich mozky byly
vymývány pekly, náboženskými doktrínami a naukami o věčném odsouzení do pekel, o