Page 500 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 500

KAPITOLA         24.

            V  souvislosti  se  současnou  pozicí  Nového  zjevení     toto  přikázání  znamená  využívání  a
            zneužívání   duchovních   principů   Nové  přirozenosti   Pána   Ježíše   Krista   pro
            ospravedlňování   a   odůvodňování   vlastních   tužeb,   přání,   chtění,   postojů   a   chování,
            které neodpovídají obsahu a významu samotných principů.  To  také značí  užívat jména
            Pána  Ježíše  Krista  v  souvislosti  jiné  než  ve  významu  Jeho/Její    Nové  přirozenosti  jako


            jediného   Jednoho   Boha   Nerozdílného.      Užívat   tohoto   Jména   v  souvislosti  jiné   než   s

            touto  Novou  přirozeností,    značí  od  této  chvíle  brát  Jeho  Jméno  nadarmo.  Ten,  kdo  to
            činí,  vylučuje se ze členství pozitivního stavu.    Jednou vyloučen, pak  musí nést  následky


            toho   vyloučení.   V   tomto   ohledu   nahradil  Třetí   přikázání    následující  Třetí   duchovní
            princip:
                                             TŘETÍ DUCHOVNÍ PRINCIP

                    Jméno   Boha   je   Pán   Ježíš   Kristus.  Užívat   tohoto   Jména   Božího  v
                    jakémkoliv   jiném   významu   či   užívat   je   jako   prostředku  pro
                    manipulaci,  užití,  využití  či   zneužití  jiných  nebo  užívat  je  s  nízkou,
                    neduchovní   motivací          a  úmysly   znamená   vyloučit   se   ze   členství   v
                    pozitivním  stavu.  Následkem  takového  vyloučení  je  ochuzení  o  vše,
                    co je vlastní povaze pozitivního stavu.

            Třetí  duchovní  princip       bude  platný  do  konce  tohoto  časového   cyklu.  Až   se   tento



            časový  cyklus  skončí,  bude  tento  princip    modifikován,  přeformuluje  se  nebo  nahradí.
            Počínaje tímto momentem         zaměňuje   se jím Třetí přikázání.
            4.  ‚Pamatuj  na  den  spočinutí,  abys  ho  světil.‘   Pamatovat  na  den  spočinutí,  znamená  v
            této  souvislosti  být  si  vždy  vědom  svého  opravdového     a  ryzího  původu.  Je  třeba  mít

            neustále   na   mysli,   že  původ   pravého   života   je   v   Absolutním   prameni   života     -  Pánu

            Ježíši   Kristu,  který   se   v   době,   kdy   toto   přikázání    bylo   dáno,   nazýval  Pánem,  vaším
            Bohem.      Mít  toto   na   mysli,   uznat   to   a   přijmout  jako   nediskutabilní   fakt,   jako  axiom,


            značí   ‚světit jej‘.
            Jinou konotací slova ‚den spočinutí‘     je  stav  nejzazšího   dostižení,  stav  dokonalosti a stav
            nejhlubší niternosti.  V tomto stavu     se koná vše  z   nejhlubší niternosti   a vše se podřizuje
                                                                        -
            Nejniternější duchovní mysli,      kde  je přítomnost  Pána     vašeho  Boha.   Být v přítomnosti



            Pána      vašeho  Boha  znamená  být  v  naprostém  míru,  utišení,  jasu  a  klidu.  Ze  žádných
                   -


            jiných ohledů není dovoleno toto       rozpoložení  rušit.
            Vždy,  když   se  nacházíte  ve  stavu  niternosti,   to  jest,  v  přítomnosti  Pána,  vašeho  Boha,



            jste  ve   spojení  se   zdrojem  svého  života     -  se  Stvořitelem.  To  spojení  je  základem,  na
            němž  se  vše ostatní buduje    a z něhož se  vše ostatní odvozuje.   Proto je to stav   co nejvíce
            svatý a  nejžádoucnější.
            Třetí   konotace   slova  ‚den   spočinutí‘    je  praktického   rázu.  Radí   se,   aby   se   věnovala

            nějaká část denní doby pravidelnému procesu putování do nitra za             účelem tak životně
            a osudové závažné věci, jako je  komunikování s vlastním Stvořitelem             a  Tvůrcem.


            ‚Šest dní budeš pracovat a  dělat všechno  své  dílo‘     znamená že  jsi zodpovědný a  složíš
            účty  za svůj život, který ti byl svěřen   Pánem,   tvým  Bohem,    a že si   máš  opatřit všechny
            nutné   prostředky   k   tomu,   aby   ten   život   dobře  fungoval,   byl   užitečný,   vyhovující   a-
   495   496   497   498   499   500   501   502   503   504   505