Page 478 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 23.
Aby byla úspěšná, musela inkarnace Nejvyššího - Stvořitele ve formě Ježíše Krista do

stavu vně stvoření sledovat určité zákony a principy. Zde je velká záhada, jaká nikdy
dříve nebyla zjevena.

Ježíš Kristus před vstupem do těla, připraveného v lůně Marie, musel projít tím
speciálním intermediálním světem jako každý jiný. Musíte dodržovat vlastní pravidla,
chcete-li, aby vše proběhlo, jak se patří. A nejen to - zatím co byl v tom světě, navštívil

Ježíš Kristus přírodní čili nejzevnější stupeň stvoření, kde při tom získal určité
-
-
elementy, které pak vtělil do povšechnosti Své duševnosti Ježíše i do své zevní mysli

Krista. Získání těchto elementů bylo nutnou podmínkou pro bezpečný vstup na
planetu Nula, pro získání speciální kondice a těla-masa, jímž a skrze něž mohl vstoupit
do nejvenkovnější oblasti stvoření (zevnějšku a zevnějšnosti) - do zóny vymístění a do
všech jejích pekel a oblastí.
Tedy inkarnaci Ježíše Krista v zóně vymístění, na planetě Nula a cestou planety
Nula předcházel speciální druh návštěvy Ježíše Krista v přírodním stupni stvoření,

kde zkušenostně zažil Své stvoření ve směru zvenčí dovnitř.
Během této návštěvy ustanovil tam Ježíš Kristus zvláštní věčný stav, jaký Mu/Jí

dovoluje být přítomen ve Svém stvoření ne jenom ve směru z niternosti do

zevniternosti, nýbrž také simultánně a synchronně ve směru zvenčí dovnitř. této
Z

nové pozice, jsa ve Svém Absolutním stavu, Pán Ježíš Kristus vládne nad Svým

Stvořením bilaterálně. A toto je čtvrtou modalitou vládnutí. Toť způsob všeobsáhlé
vlády. Tento typ vlády existoval ve Stvořiteli potenciálně, nikoliv jako skutečná realita.
Jako realita existoval v příslibu Stvořitele, učiněném všem v Jeho/Jejím stvoření, že

v jednom bodě času a prostoru napraví tuto situaci.
Co je nutno, abyste si uvědomili znovu, je to, že stvoření se tvoří z niternosti směrem
k zevniternosti. Proto Stvořitelova přítomnost ve stvoření musí být nejdříve ve směru

zevnitř navenek. Nemůže být ze zevnějšku dovnitř, neboť ten zevnějšek se nejdříve

musí stvořit. Jakmile však tento zevnějšek je stvořen, zařídí se ustanovení podmínek,

jaké by dovolovaly Stvořiteli prožívat Své stvoření nejen ze Svého Absolutního

niterného stavu (Absolutní niternosti), nýbrž také z pozice Jeho relativnosti ze

zevnějšnosti.
Stvořitel ve Svém původním stavu nemůže zakoušet Své stvoření vlastní pozice,
z

protože nic, co má relativní podstatu, není v Něm/Ní obsaženo. Proto taková zkušenost
je jen nepřímá, relativní sentientní myslí a skrze ni. Ale tato zkušenost je omezená

faktorem, že přítomnost Tvůrce v jakékoliv sentientní mysli je vždy uvnitř té
sentientní mysli, a z té pozice je také vně té sentientní mysli. Opět se musí zdůraznit, že

tato zkušenost se získává ve směru z nitra navenek. Jediná možná cesta, jak napravit

tuto situaci a prožívat stvoření tak, jak to činí sentientní entity, bylo stát se jednou

z nich ve všech jejich podmínkách a se všemi jejich atributy. Tou zkušeností byl ke
třem výše uvedeným druhům přidán nový modus vládnutí nad Stvořením - modus
směru zvenčí dovnitř.
e
Potřeba zavedení tohoto způsobu vládnutí vyvěrá nejen z faktu, se stal všeobsáhlou
ž

formou vlády, a tedy ve všech směrech přímější než před tím, ale i proto, že to