Page 475 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Proberme velmi stručně a ve velmi omezeném smyslu to, jak se děje toto vládnutí a

působení Pána Ježíše Krista. Zásadně jsou to čtyři metody vládnutí nad Stvořením,
čtyři metody vlády nad zónou vymístění a tři metody vládnutí nad planetou Nula.

První metoda vládnutí nad Stvořením má co činit se samotnou strukturou stvoření. Jak

víte, je veškeré stvoření ideou Stvořitele, jež se vyskytuje ve stavu niternosti a jež se

promítá do procesu zevnějšnosti. Takže se stvoření může pojímat jako zevnějšnost
Stvořitelových idejí. Jelikož se tyto ideje vyskytují v absolutním stavu, mají proto
absolutní hodnotu. Vždy jsou, protože jejich Tvůrce vždy JEST. Tento stav idejí

zajišťuje několik důležitých věcí:

a. Svým nepřetržitým nastáváním v Absolutním stavu niternosti
Stvořitele zajišťují to, že stvoření vždycky je.

b. Ježto jsoucno a bytí stvoření úplně závisí na nastávání těchto idejí
v Absolutním stavu, je jeho nepřetržité jsoucno a bytí zajištěno. Je nutné

chápat, že stvoření a jeho běh jsou možné jenom proto, že Stvořitel

udržuje ve Svém Absolutním stavu niternosti všechny nutné ideje pro
jsoucno a bytí stvoření, pro jeho rozvoj a vývoj na všech jeho funkčních
úrovních. Z tohoto důvodu kdyby takové ideje byly vyřazeny a přestaly se
vyskytovat v Absolutním stavu niternosti Stvořitele třebas i na zlomek
okamžiku, přestalo by veškeré stvoření okamžitě být a existovat.

c. Absolutní hodnoty těchto idejí zajišťují trvalou užitečnost jsoucna a bytí
stvoření. Pokud tyto hodnoty existují v absolutním smyslu, pak užitečnost
jsoucna a bytí stvoření se nikdy nemůže vyčerpat.

d. Nepřetržitost výskytu těchto idejí v Absolutním stavu niternosti

Stvořitele zajišťuje, že stvoření je motivováno k tomu, aby odráželo,

nosilo a projevovalo všechny nekonečné rozmanitosti všech aspektů
těchto Absolutních idejí. Bez takového neustálého motivování by se
stvoření zhroutilo a přestalo fungovat a plnit účel, pro který bylo
stvořeno.

Nuže výskyt těchto idejí se děje v Absolutním stavu. Díky tomuto faktu jsou tedy

absolutní. Také proces projekce obsahu těchto idejí do zevnějšnosti té niternosti je

sám o sobě absolutní. Avšak v momentě, kdy zevnějšnost se stane svou vlastní

manifestací, samým faktem, že se stává (což značí, že tak tomu nebylo vždycky), stává

se relativní vůči tomu absolutnímu. Avšak tím, že se tento relativní stav odvozuje ze

svého absolutního zdroje, může se pojímat jako rozšíření absolutního do jeho

relativních podmínek. Nejen že je toto relativní extenzí absolutního, nýbrž absolutní je
relativním smyslu. Jak si pamatujete, ačkoliv nic
přítomno ve svém rozšíření v
z relativního není přítomno v absolutním, je absolutní vždycky přítomno v relativním a
naplňuje je docela. Z Absolutního stavu se může relativní kondice vnímat, rozlišovat a

obsáhnout v absolutním smyslu tím, že relativnost je extenzí a procesem toho
absolutního. Takto Stvořitel ze Svého Absolutního stavu zná z první ruky, v absolutním
smyslu, do všech nejmenších podrobností co se děje v jakýchkoliv relativních stavech
(podmínkách, okolnostech).