Page 477 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

Třetí metoda vládnutí se vztahuje na principy a zákony tvořivosti. Tyto zákony a
principy jsou integrálními stavy a podmínkami Absolutní přirozenosti Stvořitele.
Fakticky - zopakováno zas a znovu (k neradostnému podivení těch, co si stěžují, že
v této knize existuje příliš mnoho nadbytečností), že Stvořitel je Si Sám/Sama

Absolutními zákony a Principy. Takže proces stvoření se nemůže odehrávat mimo

těchto zákonů a principů. Některé z těchto zákonů byly formulovány v desáté kapitole

této knihy.

Proces stvoření nejen se řídí těmito zákony a principy, ale stvoření nemůže být
stvořeno a ani se pak nepřetržitě udržovat, aniž by se tyto zákony a principy staly jeho

integrální přirozeností. Z toho důvodu může se říci, že stvoření je řízeno zákony a
principy svého Stvořitele, a protože Stvořitel je Sám/Sama svými vlastními Zákony a
Principy, je v nich přímo přítomen ve všech dobách, na všech místech, ve všech stavech
a za všech okolností. Stvořitelova přímá přítomnost v těchto Zákonech a Principech

Mu/Jí umožňuje okamžitě zvědět v absolutním smyslu vše, co se děje ve stvoření.
Jakákoliv porušení či odchýlení se od těchto zákonů a principů se ihned registrují a
vnímají a takřka okamžitě se provádějí nápravné akce.
Tedy tyto výše uvedené tři metody vládnutí nad Stvořením se uplatňují vždy ve směru

z nitra navenek. Pán Ježíš Kristus, kdo je Stvořitelem, vládne nad Svým Stvořením ze

stavu Své Absolutní niternosti. Toto je vládnutí jdoucí ‚od‘ směrem ‚do‘. V tomto druhu
vládnutí neexistuje nic, co by mohlo být v tom ‚do‘. ‚Do‘ je vždy extenzí toho ‚od‘. Nemá
své nezávislé jsoucno a bytí. Do určité míry to bylo nedostatkem. Tento typ vládnutí se
může pojímat jako jednostranný.

Musíte chápat velmi jasně, že Přítomnost Stvořitele v Jeho/Jejím stvoření a

v sentientních entitách byla vždy niterná. Byl v niternosti stvoření, ale ne

v zevnějšnosti stvoření. Toto bylo důvodem, proč veškeré vládnutí se dělo ve směru

z nitra navenek, nikdy ze zevnějšku dovnitř. Nebyl-li Stvořitel nikdy v zevnějšnosti

stvoření, nemůže žádné vládnutí postupovat směrem z vnějšku do niternosti. Aby se

napravila tato situace, bylo nutno, aby se Stvořitel ve formě Ježíše Krista vtělil v tom
nejzevnějším stvoření či navenek od stvoření a přijal relativní kondici a kondici, jaká se
neodvozovala ze žádné ideje Stvořitele. Takže Stvořitel jako Ježíš Kristus zkušenostně
prožil své stvoření z jeho vlastní vnější pozice a z
postavení navenek od stvoření.
Zvláštním a tajemným procesem křížení a fúze inkorporoval Stvořitel ve Své Absolutní
přirozenosti proces zevnějšnosti stvoření a stav ‚navenek‘ od stvoření, stav se Pánem
Ježíšem Kristem.
Jak vidíte, existují zde dva faktory: jeden je zevnějšnost stvoření a druhý je přebývání
navenek od stvoření (navenek od té zevnějšnosti). Být navenek od stvoření znamená

úplně odlišného pohledu. Být

být v zóně vymístění a dívat se na stvoření z
pozice zevnějšnosti,
v zevnějšnosti stvoření znamená vnímat stvoření z ale stále ještě

být integrální částí stvoření. V té spoluvýznačnosti „zevnějšnosti“ je integrální částí

stvoření, jsouc jeho přírodním stupněm. Takže být v přírodním stupni stvoření

znamená vnímat stvoření z pozice jeho zevnějšnosti. Být navenek od stvoření

(navenek od zevnějšku) znamená nemít žádný podíl na stvoření. A to je negativní stav.
Vrátíme se k této otázce za chvíli.