Page 460 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 460
KAPITOLA 22.
Ve skutečnosti však nejde o smrt, nýbrž o přechod z jednoho specifického stavu života
do jiného specifického životního stavu, kde jsou podmínky úplně odlišné a zcela ve
shodě s projevováním jiné kvality, obsahu a kvantity aspektu ideje příslušného
elementu, obsaženého v tom kterém jedinci. Každá nová jakost, nový obsah a nová
kvantita jsou hlubší, důkladnější a více obsažnější povahy než předešlé. Jak tak
postupuje od jednoho kroku a stavu k druhému, nabývá jedinec větší a větší stupeň té
přirozenosti. Toť stručně princip duchovní progrese.
Na konci té přechodné periody, během které se reabsorbuje jedincovo specifické zevní
tělo vytvořené z příslušného prostředí, a po vykonání jeho posledního soudu je ten
jedinec uveden do svého nového stavu a podmínek. Po provedení volby ohledně místa
či stavu takového manifestování, přistoupí se k vybudování nové zevní formy či
elementů toho prostředí, ve kterém se jedinec rozhodl pokračovat se
vnějšího těla z
svým životem manifestování rozličné kvality, jiného obsahu a odlišné kvantity
reprezentativního aspektu ideje příslušného elementu. Proces této volby souvztaží
novém stavu souvztaží
s procesem vzkříšení. Proces objevení se toho jedince v
s procesem znovuzrození. Proces získávání nové formy či nového těla souvztaží
s procesem transfigurace. Konečně pak proces manifestování úplně nové kvality,
obsahu a kvantity reprezentativního aspektu ideje příslušného elementu souvztaží
s procesem transformace.
Avšak buďte si, prosím, vědomi, že v pozitivním stavu stvoření všechny vzpomínky,
zkušenosti i vše naučené během každého údobí osobního života v jakémkoliv stavu či
kondici nejen že zůstávají neporušené, ale jsou přeneseny do nového života a včleněny
do něj jako základ, na němž se buduje nový život. Jinak by neexistoval pocit kontinuity
ani pokroku a žádného soustavného poučení. V takovém případě by pak musel každý
v
jedinec opakovat svůj život jedněch podmínkách zas a znova.
Takto vznikl v lidské mysli i mysli některých jiných tvorů nesprávný koncept
reinkarnace. Nemajíce vůbec žádné vzpomínky představují si, že život je opakovatelný
ve stejném stavu zas a znova. Bylo-li by tomu tak, pak by všichni jedinci spáchali
existenciální sebevraždu, protože by neměli žádnou naději postoupit někam jinam ve
svém vývoji. Nemůžete-li to, čemu jste se naučili, využít nějakým produktivním a
tvůrčím způsobem, pak jsou vaše poznatky marným podnikáním. Neslouží vůbec
žádnému účelu, neboť si nakonec nemůžete vzpomenout na to, čemu jste se naučili. Co
pak je to za poznání? Tato situace by byla s to zabít jakoukoliv motivaci k žití, usilování
i poznávání. Jedinec by skončil v naprostém zoufalství a odmítl by pokračovat
a
v manifestování jedinečného specifického aspektu ideje příslušného elementu.
Z tohoto důvodu - aby se zajistilo nepřetržité proudění života - má každý jedinec
v pozitivním stavu dostupné všechny vzpomínky i veškerá dostižení ze života všech
dřívějších stavů a podmínek, na nichž pokračuje s budováním a přidáváním nové
kvality, obsahu a kvantity toho aspektu, který v sobě nosí.
Takže v pozitivním stavu to, co lidští tvorové nazývají smrtí, je něco, co se považuje za
nesmírně vítanou a radostnou událost, protože se v ní vyhlašuje nový začátek, jaký má
daných
daleko vyšší duchovní obsah. Říká to jedinci, že uspokojivě završil své poslání v
okolnostech a že je hotov je přesáhnout.
