Page 459 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 459
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
ve fyzickém či zevním světě. Toto je způsob, jak jsou mezi sebou spojeni a jak si
vzájemně radí a navzájem se podporují.
V pozitivním stavu stvoření a jeho multiverzu jsou si tito jedinci jasně vědomi jeden
druhého a neustále koordinují svou práci způsobem co nejkrásnějším,
nejproduktivnějším a co nejkonstruktivnějším. Jsou nazýváni opravdovými,
bezprostředními bratry a sestrami. Všichni ostatní jedinci, co se narodili z nějakých
jiných idejí rozličných elementů Přirozenosti Pána Ježíše Krista, se také nazývají bratry
a sestrami, byť ne bezprostředními, neboť ty ideje přece jen přišly ze stejného zdroje.
Nuže toto je uspořádání, které existuje v pozitivním stavu. Ale co s procesem smrti,
znovuzrození, vzkříšení, transfigurace a transformace? Zdalipak existují takové
procesy v pravém stvoření?
V pravém stvoření existují souvztažné faktory k těmto pojmům, které mají odlišný
význam i jiné spoluoznačení. Vztahují se k velmi důležitému faktu interakce, existující
mezi nositeli idejí zmíněných elementů a jejich Absolutním zdrojem čili k interakci,
existující mezi Absolutním stavem a stavem relativním.
Je třeba, abyste si pamatovali, že prvek ve svém původním prameni - tím, že jde o
absolutní zdroj - je v absolutním stavu a kondici. Díky tomuto faktu se přirozenost a
obsah toho elementu nikdy nemůže vyčerpat. Ani se nemůže vyčerpat jeho idea, jelikož
je absolutní kvůli Povaze svého Zdroje. Avšak je přinášena do relativních okolností,
neboť její nositel či forma jsou vybudovány z elementů prostředí, které byly specificky
stvořeny za tím účelem - zaopatřit nositele ideje příslušného elementu. Jelikož je
stvořeno, nemůže být prostředí i se svými prvky nikdy absolutní. Takže povšechnost a
úplnost povahy této ideje a tohoto prvku se nemůže doručit nositeli simultánně a
synchronně. Na místo toho se idea projevuje v té nádobě či její formě nebo v jejím těle
či nositeli v postupných, progresivních krocích. Tento proces odráží to, co je vám
známo jako princip duchovní progrese.
Pokud si vzpomínáte, ten princip tvrdí, že když jednou jakýkoliv krok či stav vyčerpá
svou užitečnost a doslouží svému účelu, pak je ten krok zakončen a nový krok a stav
vstupuje do jsoucna a bytí. Budete-li aplikovat tento princip na právě teď probíraný
předmět, pak uvidíte, že každý jedinec čili nositel čili kontejner ideje toho elementu ve
své specifičnosti žije od jednoho kroku k dalšímu. Jeho život v každém momentě svého
manifestování odráží kvalitu, obsah i kvantitu toho specifického aspektu ideje
příslušného elementu, jaký mu byl dán v souladu s jeho plnými potenciály pro
uskutečnění toho aspektu v každém daném čase. Tím, že není absolutní, nýbrž
relativní, je schopen ten který jedinec uskutečnit pouze něco málo z přirozenosti
aspektu ideje toho elementu. A pro podmínky své relativnosti jsou potenciály každého
jedince vyčerpatelné. V určitém bodě individuum pozná a projeví ten aspekt, jak jen je
to v jeho silách za existujících okolností. Když jednou tato situace nastane, užitečnost
toho individua v těch specifických podmínkách končí. Za těchto okolností nemůže déle
přinášet něco z toho aspektu. Proto nastává v tom momentě konec jeho života za těch
specifických okolností. Zakončení tohoto života za těch specifických okolností se může
pojímat jako to, co lidští tvorové nazývají smrtí.
