Page 290 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 12.
život negativního stavu neschopen mít permanentnost své stálosti. Je proto přechodná
a podléhající zkáze. Důslednost v jeho nárocích, vyvěrající z přechodnosti a dočasnosti,
je pouze relativní. V tomto smyslu není mrtvý život negativního stavu bezpečný a jistý,
protože postrádá pravou stálost a důslednost. Stálost a důslednost může být
přívlastkem jenom něčeho, co vždy je a existuje. Není možno vytvořit žádný takový
přívlastek mrtvému životu negativního stavu.

Naproti tomu lidský život, jsa životem rozporů a zkreslení, vystupuje jako souhrn

nedůslednosti a nestálosti. Neustálý strach před smrtí lidského hmotného těla, do

něhož lidští tvorové vkládají tak mnoho životního významu a účelu, znemožňuje, aby
se zakoušela stálost života. Toto pak činí všechny životní procesy nedůslednými. Jejich
ponětí důslednosti a stálosti jest jen zkreslením pravé skutečnosti. Nedává jim žádný
zážitek bezpečí a jistoty. Není nic stálého lidském životě. Pocit nepermanentnosti
v

prosakuje všemi aspekty lidského života, jsa příčinou mnohých lidských problémů, jak
se to popisuje v předešlé kapitole.
Nesentientní životní formy jako obvykle odrážejí tyto stavy pravého života, mrtvého

života i lidského života. Nezměnitelně jsou souvztažností toho kterého modu
sentientního života. Čím stálejším je život jeho původců, tím stálejším a důslednějším
je i nesentientní život.

25. V povšechnosti životního stavu a procesu jsou jisté specifické rysy života, jaké mu
dávají určitý charakter. Očividně život má svůj vlastní charakter. Vyvěrá z Charakteru

svého Absolutního zdroje - Pána Ježíše Krista. Všichni nositelé pravého života odráží
tento charakter svým jedinečným vlastním způsobem.
Hlavní rysy charakteru života je jeho nevinnost, poníženost, skromnost a pokora. Ve

své základní struktuře je tento charakter patrný v jednoduchosti a úspornosti. Životní

složitost je vyjádřena v jednoduchých elementech života, jakými jsou formovány
jedinečné a neopakovatelné či nenapodobitelné útvary. Tyto útvary se spojují
navzájem, aby vytvořily rozmanité shluky života. Tyto shluky života se pak vzájemně

navazují, aby vytvářely multivesmír života. Úspornost života odráží tuto prostou

strukturu. Definuje jakoukoliv životní situaci z jejího nejjednoduššího aspektu, aniž by
dovolovala vstup zamotanému, složitému a matoucímu vysvětlení jakékoli struktury či

dynamiky života.
Život nemůže být složitější než jsou jeho nositelé. Jinak by jej nemohli nosit. Tím, že je
takový, představuje se život ve své poníženosti, skromnosti, pokoře a nevinnosti. Čím

více se vyskytuje z těchto rysů života v jeho nositelích, tím více sami nositelé jsou

skromní, pokorní a nevinní. Uvědomění, že život nevychází z těchto jeho nosičů, nýbrž

z jeho Absolutního zdroje - Pána Ježíše Krista, činí je více žijícími a naživu, jakož i
skromnějšími, pokornějšími a nevinnějšími.
Nevinnost života se definuje čistotou jeho stavu a procesu, který není zamořen ze

žádného jiného pramene a odkazuje veškerý zdroj života zpět ke svému původci - Pánu
Ježíši Kristu, a který se zříká toho, že stvořil sám sebe bez jakéhokoli vyššího zdroje.