Page 240 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 12.

Všichni stvoření duchové se tudíž musí objevit navenek, mimo a rozdílnými od

Absolutním
Absolutního ducha a současně přece jen musí být porovnatelnými s
duchem, aby jakýkoli význam jejich života a výsledky jejich vlastní lásky mohly dojít
plodného dozrání. Kdyby byli uvnitř, jako část Absolutního ducha a stejní s ním, pak by

nenastalo pravé sdílení té lásky, ježto by zůstala sama v sobě. Vyloučilo by to

reciprocitu, kterou se potvrzuje planost důsledků, následků a výsledků té lásky. Avšak
zároveň musí tito duchové nosit v sobě všechny atributy svého Stvořitele, mají-li

reagovat na tu lásku smysluplným a vzájemným způsobem a náležitě manifestovat její
následky, výsledky a důsledky. Proto jsou všichni stvoření duchové naděleni stejným
životem jako je život Absolutního ducha, až na to, že v Pánu Ježíši Kristu je tento život
absolutní a nestvořený, kdežto stvoření duchové jej mají jen relativní vzhledem k tomu
Absolutnímu stavu. Avšak, tentýž život je nyní vnímán navenek, odděleně a nekonečně

odlišně - v rozmanitých formách své manifestace - od Absolutního života Pána Ježíše

Krista. Za takových okolností se může ustanovit vzájemný a reciproční vztah.
Hlavním cílem je zde poměr s úmyslem vzájemně sdílet všechny principy lásky a
moudrosti. Účelem toho sdílení je ustanovení smysluplného života mimo stav a proces
samého Absolutního života. Takovouto účelovostí je zajištěn Absolutní význam

Absolutního života. Toto je důvod, proč Absolutní duch, nyní nazývaný Pán Ježíš
Kristus, potřebuje vytvářet jiné duchy v jejich jedinečném životě, a proč se nemůže

nikdy spokojit s tím, aby zůstal Sám/Sama v Sobě a Sebou. Takový druh stavu by neměl
žádný význam ani účel. Bylo by to v rozporu se samou Jeho /Její Přirozeností.
Otázkou ovšem je, proč život, zvláště jeho Absolutní stav a proces, vůbec existuje. Proč
život vždy je a existuje? Proč je nemyslitelný žádný jiný stav ani proces? Na tuto otázku
není žádná prostá odpověď. Je to velmi složitá situace, kdy je krajně obtížné vyjádřit

slovy vašeho typu to, co by mohlo dát smysluplnou a výstižnou odpověď. Je to veliké
tajemství, jež se týká samotné podstaty života.

Co musíte pochopit, můžete-li, je, že jsoucno a bytí života je samotným jsoucnem a

bytím. Jsoucno a bytí samo o sobě je Absolutním duchem Pána Ježíše Krista. Absolutní

duch Pána Ježíše Krista je Absolutním životem v jeho
sobě a sám sebou. Vzhledem k

absolutní kondici není žádné jiné jsoucno a bytí myslitelné mimo toho, které je a

existuje. Je a existuje, aby poskytlo význam, účel a cíl jsoucnu a bytí. Jelikož takový

význam, účel a cíl může být nalezen pouze v životě, život je a existuje. Ano, Absolutní
duch Absolutního života vždy je a existuje, aby dával jsoucnu a bytí tento smysl, účel a
cíl. Bez něho není naprosto nic myslitelné. Tedy, jak si pamatujete, aby se ustanovil

smysluplný poměr mezi Absolutním duchem života a stvořenými duchy mnohých
forem toho života, bylo nutné obdařit stvořené duchy podobnými atributy, které jsou

obsaženy v Absolutním životě. Jakékoliv jiné atributy by byly k ničemu, protože bez

nich nelze ustanovit žádné vědomí sebeuvědomělosti stvořených duchů. Jednoduše

řečeno: bez těchto atributů by stvoření duchové v
sobě žádný život neměli. Žádný

vztah se nemůže vyvinout bez vědomí sebeuvědomělosti vlastního ‚já jsem‘. Takže
všichni stvoření duchové musí především mít plný pocit svého vlastního ‚já jsem‘

stejně, jako má Absolutní duch Absolutní vědomí svého Absolutního ‚JÁ JSEM‘. Jediný
možný smysluplný poměr, který lze ustanovit, je od jednoho ‚já jsem‘ k
druhému ‚já
jsem‘ a od toho druhého ‚já jsem‘ k tomto spočívá reciprocita
prvnímu ‚já jsem‘. V
každého vztahu.