Page 239 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
P. 239
NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA
Jak vidíte z tohoto pojetí, duch je stavem, duše procesem a tělo je projevením. Stav a
proces, které jsou skutečnými nositeli jedinečných elementů Absolutního stavu a
Absolutního procesu Pána Ježíše Krista, musí žít provždy, na věčnost. Jsou tím pravým
životem, jenž nemůže být zničen, jak napovídá výše formulovaný princip zachování
života. Forma, čili tělo jejich manifestace, nemá tuto výsadu, jelikož je vázaná svým
vlastním ohraničujícím prostředím, z něhož to tělo bylo vytvořeno. Po té, kdy poslouží
účelu svého ducha své duše, musí se vrátit do svého prostředí. Jak bylo uvedeno jinde,
to prostředí není přenosné do žádného jiného stavu, žádné dimenze ani žádných
podmínek. Musí se zde ponechat.
Další otázkou je: proč Absolutní duch ve svém Absolutním životě potřebuje vytvářet
jakékoliv jiné duchy v jejich jedinečném životě, relativním vzhledem k Jeho
Absolutnímu životu? Proč se Absolutní duch nespokojí s tím, že bude sám v sobě a ze
Sebe, bez šíření se navenek? Odpověď na tuto otázku možno najít v samotné
přirozenosti toho Absolutního ducha. Jeden z absolutních aspektů té Absolutní
přirozenosti je její účelnost. Absolutní život Absolutního ducha má Absolutní účel.
Absolutní účel mu dává Absolutní význam. V
předešlém popisu Přirozenosti tohoto
bylo
Absolutního ducha - Pána Ježíše Krista - ukázáno, že fundamentální principy této
Přirozenosti jsou Absolutní Božská láska a Absolutní Božská moudrost. Účelem
Absolutní lásky je sdílet s někým jiným, co v sobě obsahuje, Absolutní moudrost té
Lásky dává význam tomuto účelu. Nesměřuje-li účel k nějakému konečnému cíli,
zůstává bezvýznamný. Konečným cílem takového účelu je ustanovit stav či okolnosti,
které by umožnily uskutečnit takové vzájemné sdílení.
Pokud si vzpomínáte z dřívějška, výsledkem sjednocení Absolutní lásky a Absolutní
moudrosti je proces Absolutní tvořivosti. Majíc na mysli účel, jehož cílem je dát
význam a naplnění Lásce a její Moudrosti ve sdílení, je Absolutní tvořivost motivována
k činu. Tvořivý princip Absolutního ducha nemůže působit bez náležité motivace.
Proto je motivován účelností toho cíle - mít význam, pojatý v principu vzájemného
sdílení. Nesdílíte-li, co máte; nemáte-li zpětnou vazbu toho sdílení, nemá váš stav, vaše
láska, vaše moudrost či cokoliv tam máte, absolutně žádný smysl a význam.
Opravdová láska nemůže zcela směrovat k svému vlastnímu nitru, sama k sobě,
poněvadž v tom směru není schopna poskytnout zpětnou vazbu výsledků sdílení.
Milovat výlučně sebe znamená slepou uličku, čili mrtvý život, neboť původce té lásky je
také jejím přijímatelem. Není možno rozeznat v té lásce žádné důsledky, následky a
výsledky, jedině to, že je mrtvá. Taková láska nemá žádnou moudrost, žádný účel,
žádný cíl, ani žádný význam.
Moudrost pravé lásky však vyžaduje ze své lásky, aby se sdílela také ve směru navenek,
má-li se jmenovat či chápat jako láska. Láska se nemůže pojímat jako láska, nebude-li
produkovat důsledky, následky a výsledky svého stavu a procesu. Aby to mohla činit -
ní mohou
podle principu tvořivosti v moudrosti - musí stvořit duchy, kteří s
porovnávat, a kteří se mohou stát předmětem a přijímateli této lásky. Tito duchové
musí být započati mimo Absolutního ducha tak, aby se mohl navázat reciproční vztah,
skrze který by se mohly manifestovat, aktualizovat všechny důsledky, výsledky a
následky lásky a její moudrosti.
