Page 180 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 10.
z
toho ducha a jeho duše, a za čtvrté je tu prostředí toho ducha, jež je vytvořeno idejí

ducha, týkajících se náležitě projekce a manifestování jeho formy.
Tento zákon také naznačuje, že vše, co je a existuje, je nositelem a obrazem všech

principů a zákonů zdroje, který jej vytváří. Takže má tendenci ujmout se vlastního
nezávislého jsoucna a bytí či vlastní reality založené na pravé skutečnosti svého zdroje.

-

Proto nazíráno samo sebou – zdá se mu, že má vlastní realitu a myslí si, že je

nezávislá na všem ostatním.
Důsledky tohoto zákona jsou enormní pro všechny sentientní entity. Tím, že mají svůj

původ v Idejích Absolutního ducha Pána Ježíše Krista, závisí jejich život naprosto na

Absolutním životě Pána Ježíše Krista. Nicméně tím, že odrážejí v sobě obraz a
podobenství svého Stvořitele, zdají se samy sobě jako soběstačné, s vlastní realitou a

nezávisle od svého Absolutního zdroje. Principem zde je, že jakmile se idea vyskytne
v Absolutní sentientní mysli, pak díky své povaze má ta idea tendenci se promítnout do
vlastního jsoucna a bytí, a tak se stát svou vlastní realitou. Toto je nutnou podmínkou

pro sentientní život a pro život v multivesmíru. Motivace být a existovat vyvěrá ze

schopnosti být nezávislý.
Naproti tomu, být nezávislý je jedním ze životně nejvíc závažných předpokladů pro

ustanovení vzájemného poměru s jinými, hlavně však s vlastním Absolutním zdrojem -
Pánem Ježíšem Kristem. Jak víte, jeden z účelů stvoření bylo ustanovení takového

recipročního poměru se stvořenými. Kdyby neměli tento pocit nezávislosti a své
vlastní reálnosti, pak by nemohli vytvořit smysluplný, svobodný a trvalý vztah vůči
svému Absolutnímu zdroji.
Byli tedy v průběhu tvoření nadáni svým Stvořitelem stejnými atributy, jaké má Sám:
svobodou volby, nezávislostí a pocitem vlastní reálnosti. Z této pozice, majíce tyto
důležité atributy, mohou všechny sentientní entity mít pocit vlastní nezávislé
skutečnosti, ze které se mohou stýkat se svým Absolutním zdrojem bez pocitu
donucení či otroctví. Mít neustále tento fakt na vědomí je tím pravým principem tohoto
zákona.

Zamítnutí obsahu, významnosti a skutečnosti tohoto zákona dává popud negativnímu
stavu, aby mohl vejít do svého jsoucna a bytí. Realita nezávislosti jsoucna a bytí
negativního stavu je založena na faktu přijetí tohoto zavržení. Vše, co je odvrženo
z pravého jsoucna a bytí stává se realitou pro jsoucno a bytí negativního stavu. Kdyby
o
nebyla nikdy odvržena pravda této věci, nikdy by nebyl a ani neexistoval negativní

stav. tomto faktu tkví ten pravý duchovní princip vlastní skutečnosti negativního
V

stavu.
Tento zákon je starý. V souladu s novým duchovním stavem se modifikuje následujícím
způsobem:

Od této chvíle je pravá realita jsoucna a bytí každého určena tou pozicí,

postojem a vztahem, jaké si kdo zvolí vůči Nové přirozenosti Pána Ježíše
Krista popsané v této knize. Jelikož toto je Nová Absolutní realita, je

nezávislost všech jiných realit v jsoucnu a bytí definována mírou