Page 168 - NOVÉ ZJEVENÍ PÁNA JEŽÍŠE KRISTA

KAPITOLA 9.
důvodem, proč se věci, obsažené v symbolismu poslední večeře, tak zdůrazňují. Ale to

také ukazuje, jak daleko se dostali na zcestí křesťané i všichni jiní ve svém pojímání

Přirozenosti Pána Ježíše Krista, když se dopustili odluky Ježíše od Krista a Krista od
Ježíše a Pána Ježíše Krista od Boha a Boha od Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého ode

všech. Svatý Duch v této zvláštní souvislosti byl Duchem Nejvyššího čili tím prvkem

Absolutní nejniternější duchovní mysli, jenž se spojil s ostatními elementy, použitými v

procesu hybridizace Ježíše Krista a později Nejvyššího, kdy se Nejvyšší stal Pánem

Ježíšem Kristem.
Tedy, symbolismus poslední večeře zdůrazňuje tuto jednotu bude sloužit jako svědek
a
proti všem, kdo se účastní vnějších rituálů a přitom jejich srdce odmítá přijmout fakta
jimi reprezentovaná, jak se popisuje v této kapitole.

2. Jeden z důležitých aspektů obsahu a významu poslední večeře je potvrzení platnosti
a zdůraznění závažného duchovního principu sdílení. Toto vysvítá ze slov ‚a rozdělte
mezi sebou‘ a z toho, že pili ze stejného kalichu.

Tento princip naznačuje, že každá sentientní entita a lidský tvor jest jedinečným
celkem a má svůj svérázný a neopakovatelný způsob vnímání Přirozenosti Pána Ježíše
Krista, a to ze specifické pozice, kterou každý zastává mezi ostatními. Toto vnímání se
liší od jednoho jedince k druhému, jsouc založeno na jedinečné struktuře jejich

osobností a jejich povah. Nikdo není stejný. Proto z pozice této nestejnosti každý má
sklon chápat a inkorporovat Přirozenost Pána Ježíše Krista poněkud rozdílným
způsobem. Toto odráží ten osudně závažný fakt, že nikdo nemůže vnímat a chápat
Přirozenost Pána Ježíše Krista v absolutním smyslu. Akt percepce a chápání je

relativní, závislý od svérázné povahy každého jedince.
Aby se poskytlo pole pro širší a rozmanitější vnímání a chápání pravé Přirozenosti
Pána Ježíše Krista, byl uveden duchovní princip vzájemného sdílení. Každý má se

rozdělit o svůj ráz vnímání a chápání této Přirozenosti, jakožto i o zkušenost vztahu k
Ní s kýmkoliv. Všimněte si však, prosím, že se učedníci měli rozdělit o stejný kus

chleba a pít ze stejného kalichu. Tento důležitý fakt naznačuje, že je to absolutně

tentýž Pán Ježíš Kristus, kterého spolu sdílí, a ne někdo jiný; a že ve vnímání toho, jak

jedna osoba chápe a zachází s Pánem Ježíšem Kristem, je stejně cenné a důležité, jak je
to i v případě kohokoliv jiného; a že je to naprosto stejný Pán Ježíš Kristus, ke kterému

mají vztah.
Díky prozíravosti ohledně vyrojení mnohých sekt, seskupených kolem učení o

přirozenosti Pána Ježíše Krista a prohlašujících se za jediné pravé, bylo nutno uvést

určitý symbolismus pro sjednocující princip. Do určité míry poslední večeře slouží

tomuto účelu. Opět musí být řečeno, že jde o připomínku, že je jeden Bůh, a že ten Bůh
je Pán Ježíš Kristus, jenž je vnímán nekonečně rozmanitými přístupy a způsoby, a

přitom je to tentýž Pán Ježíš Kristus.
3. Jiný důležitý aspekt významu poslední večeře je označení základny, na níž se

ustanovuje vztah k Pánu Ježíši Kristu. Není postačující rozumově uznat Pána Ježíše
Krista, jak je popsáno v této knize. Nezajišťuje to vzájemnost, a proto to nemá

hmatatelné, ani jakékoliv jiné následky. Musí se budovat na velice osobním, velmi