Page 111 - hinz

11. Následovat náležitou hierarchii duchovní organizace Stvoření Nejvyššího a
nedávat ve vlastním životě žádnou hodnotu, účel a význam materiálním, peněžním,
tělesným, fyzickým, vnějším, zevním, přechodným a dočasným věcem a statkům.
Pohlížet na tyto věci jako na prostředky pro získání vyššího duchovního uvědomění,
a ne jako na hlavní účel, cit a zakončení vlastního životního snažení a úsilí.

Jeden může mít vše, vlastnit všechna materiální bohatství a statky celého světa,
pokud se tyto věci a záležitosti nestávají nejzazším cílem a tím, po čem vlastní srdce
baží, ale pokud jsou namísto toho přijímány jako dar od Boha, aby se těmito
prostředky posloužilo a pomáhalo ostatním k jejich většímu duchovnímu
uvědomění či duchovnímu probuzení.

Takže se radí, aby se vždy pamatovalo, že vlastní život ani nezačal, ani nekončí na
této planetě (ani se zde nikdy dvakrát či třikrát neopakuje) a že si nelze z tohoto
světa nic vzít vyjma své vlastní lásky a náklonnosti. Má se vždy mít na paměti, že
cokoli jeden miluje a má k tomu náklonnost, bude určovat jeho místo, stav, pozici,
kondici, proces a budoucí na onom světě, a ne to, co kdo má či vlastní.

12. Jeden si má uvědomit, že ve snaze o tyto a v konání všech těchto či podobných
věcí, jak jsou krátce popsány v hořejších bodech, spočívá základ a význam pravého
uctívání pravého Nejvyššího, Pána Ježíše Krista a Ducha Svatého, Kdož je Jeden
Bůh Nedělitelný. Následovat a konat všechny tyto a podobné věci je tím, co ustavuje
pravé duchovní uctívání Nebeského Otce/Matky/Boha. Toto znamenají slova Ježíše
Krista v Evangeliu dle Jana, kapitola čtvrtá, verš dvacátý čtvrtý:

„Bůh je Duch a ti, kdo Ho uctívají,
musí uctívat v duchu a pravdě.“

Neexistuje žádné jiné platné a hodnotné uctívání Boha než to, které může jednoho
vést po pravé cestě neustálého duchovního pokroku, štěstí a věčného života v
nebesích pozitivního stavu stvoření Nejvyššího.

Uctívat Boha v duchu a pravdě znamená uctívat Ho z pozice niternosti, z vlastní
Niterné mysli, protože je to pravá Niterná mysl každého, která je jeho duchem.
Vlastní duch je stav dobroty, z něhož vychází veškeré pravé uctívání Boha.
Neznamená to, že se Bůh má uctívat na nějakém určitém zevním místě či stavení,
určitými nadiktovanými předepsanými zevními obřady. A taková je pravda v této
věci. To je uctívání v pravdě, protože pravdu lze nalézt ve vlastním duchu, to jest ve
vlastní pravé Niterné mysli, kde přebývá Nejvyšší, z něhož vychází veškeré dobro a
láska. Z této pozice jedinec ustavuje svůj životní styl, jak je definován ve výše
uvedených bodech. Tento životní styl je tím, co je míněno pravým duchovním
uctíváním pravého Nejvyššího.