Page 525 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

budou uchovány v universalitě všeho, nebude existovat potřeba znovu a znovu to
opakovat.

Vzpomínáte si, co jsme odpověděli na otázku Borise Belly ohledně této záležitosti?
Protože všechny sentientní entity budou pokračovat v bytí relativními na věčnost,
třebaže ve velmi odlišném a menším stupni, budou mít potřebu doplňovat svoji
relativitu s neustálým nabýváním nových a odlišných znalostí. Kdykoliv přijdou
s nějakou ideou nebo otázkou na cokoliv, než ji vyzkoušejí, budou pátrat v universalitě-
všeho, aby určily, zdali jejich otázka již nebyla zodpovězena. Pokud přijde na mysl
kohokoliv jakákoliv otázka o možnosti jakéhokoliv typu života jiného, než je pravý
život plnosti a kompletnosti pozitivního stavu, než se taková otázka rozšíří ke všem
ostatním, tazatel bude nasměrován do universality-všeho, kde budou jeho otázky
v tomto ohledu k jeho plné a kompletní spokojenosti plně, vyčerpávajícím způsobem
zodpovězeny. Takže na věčnost nebude existovat žádná potřeba reaktivovat neživot
negativního stavu a lidský neživot. Ale to je také důvod, proč čas od času budou mít
všechny dřívější sentientní entity z důvodu své relativity potřebu si připomenout, co se
stalo a jaké to bylo během předchozího cyklu, ve kterém paralelně existoval neživot
negativního stavu a lidský neživot s pravým životem pozitivního stavu. Třebaže
v nekompletní a neplné kondici. Takové připomínky, když by byly nutné a nezbytné,
by se konaly jen a jen uvnitř hranic universality-všeho, aby nikdo jiný nebyl
takovými připomínkami rušen. Na druhé straně nově stvořené sentientní entity tím,
že budou také relativní, faktorem své relativity by byly náchylné klást otázky, týkající
se možnosti jakéhokoliv jiného typu života (neživota). Podle jim patřícího práva a
potřeby budou nasměrovány také do universality-všeho, kde budou moci poznat, co se
stalo v tom záhadném a podivném cyklu, který předcházel cyklu jejich; takže svojí
potřebou zažít nebo poznat ze svých vlastních osobních a individualizovaných důvodů
cokoliv této povahy nebudou nikomu rušit klid na duši.

Díváme-li se na záležitost potřeby vynalézt, zfabrikovat, aktivovat, ustanovit a
manifestovat neživot negativního stavu a jeho lidský neživot z náležité duchovní
perspektivy, bez ohledu na to, jak hrozné, děsné, ohavné, opovrženíhodné, odporné,
nechutné, bláznivé a šílené jsou ve všech svých aspektech a manifestacích, se stává
zřejmým, že to nebyla tak hrozná věc povolit, aby se něco takového událo. Relativita
kondice každého jedince vyžaduje prožití mnoha věcí, aby se zmenšil jeho nedostatek
takových zkušeností a znalostí. Jinak by bylo jednoduché z relativity jejich kondice se
nalézt ve stavu nepřestávajícího zoufalství z toho, že nejsou schopni poznat a zažít to či
ono. Aby se čemukoliv takové povahy zabránilo, je povoleno prožívání nebo bytí
mnoha věcí, které lidské vědomé mysli nedávají příliš smyslu. A nejenom to, ale tím, že
jsou ohromeni tolika negativními a zlými zkušenostmi, které se dějí na jejich planetě
každou vteřinu, se ptají, proč Bůh dovolil, nebo dokonce způsobil, aby se něco
takového dělo. V mnoha případech kvůli tomu mnoho z nich odmítá, že Bůh vůbec
existuje.

Pro omezenou a omezující lidskou mysl je extrémně obtížné pochopit, že všechno
negativní a zlé povahy z jejich osobních a individuálních zážitků, jakož i kolektivních
zážitků celého lidstva a v celé jeho historii (a pramálo vědí, co je a do jaké míry se to
v tomto ohledu prožívá v jiných oblastech zóny vymístění a všech jejích peklech), velmi