Page 521 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

na samém konci stvoření externě-fyzické dimenze. Nejsou stavebními bloky Stvoření.
Ve skutečnosti jsou jeho výsledkem jen na jedné úrovni. Avšak, jak ukázal Albert
Einstein, dokonce i na vaší úrovni čas a prostor ve skutečnosti neexistují. Je to jen vaše
subjektivní vnímání, které je dělá objektivními, jako by existovaly vně vašeho
subjektivního vnímání a rozlišování.

Vzhledem k těmto skutečnostem, jestliže stvoření neprobíhá v čase ani prostoru, a
tudíž se děje v objektivní nečasové a neprostorové modalitě, v tom případě výskyt
něčeho a postupování něčeho se děje simultánně. Z toho důvodu pojmout něco a
stvořit něco se také děje simultánně. Je v samé povaze Absolutního, že pokud Absolutní
něco pojímá, faktorem samotného pojetí, to něco je stvořeno. To, že je následně
promítnuto do procesu probíhání, mu dává pocit umístění někde a někdy.
V předvídavosti potřeby vynalezení a aktivování neživota negativního stavu a později
lidského neživota bylo nutné pojmout myšlenku pseudotvůrců ve stavu předstvoření,
aby proces posunu Stvoření z jeho stavu do jeho procesu (vlastní stvoření Mého
Stvoření) vzal tento faktor v úvahu. Avšak, protože nastávání pojetí pseudotvůrců bylo
ve stejném stavu (slova ‚ve stejném čase‘ dopadají na vaši vnější vědomou mysl),
samotný stav jejich stvoření se z pozice časo-prostorového kontinua, které je
neschopné pojmově chápat, že jeden stav nastává v tomtéž okamžiku jako ten druhý
(čímž se míní, že stav pojmutí je tentýž stav jako stav stvoření), jeví, jako by přišli do
svého jsoucna a bytí předtím, než byla skutečně stvořena vlastní externě-fyzická
dimenze. Zatímco ve skutečnosti je realita této situace taková, že vlastní nastávání
pseudotvůrců bylo promítnuto ze stavu předstvoření do jeho procesu ve stejném čase,
jako se objevila externě-fyzická dimenze.

Toto pojetí je velmi obtížné vysvětlit vaší lidské mysli. Proto aby se předešlo dalšímu
zmatení, nejlepší způsob porozumění této záležitosti je, že se v případě pseudotvůrců
termín ‚stvoření‘ nahradí vyjádřením, že byli pojati ve stavu předstvoření s následnou
projekcí do jejich aktuálního stvoření na externě-fyzické úrovni. Tudíž můžete
interpretovat slova, že jsou ‚ode dávna‘, jako že jsou úplně prvními a zpočátku
jedinými, kdož obývali externě fyzickou dimenzi Mého Stvoření. Jak si pamatujete, byli
umístěni do zahrady Eden. Jednou z duchovních souvztažností zahrady Eden byl
soubor největšího poznání a moudrosti, kterým byli pseudotvůrci vybaveni
(samozřejmě v té době/stavu ještě nebyli nazýváni pseudotvůrci. Namísto toho se jako
kdokoliv jiný v té době/stavu nazývali synové Boží). Jiná důležitá významná duchovní
souvztažnost zahrady Eden je být externě fyzickou dimenzí Stvoření. Celá externě
fyzická dimenze je každým v jiných dimenzích pojímána a vnímána jako nejkrásnější
zahrada Stvoření. Třetí významnou souvztažností zahrady Eden je, že je jako obalující
pokožka Stvoření, která drží pohromadě všechno, z čeho se Stvoření skládá. V tomto
smyslu je zřejmé, že její umístění je nejvíce externí. Do této nejvíce externí pozice byli
pseudotvůrci promítnuti následně po jejich pojmutí ve stavu předstvoření. Slovo
‚následně‘ je ovšem termín, který lze přičítat jen subjektivnímu modu. V objektivním
modu jsou slova, která by měla být použita: ‚jak nastávají při početí‘. Můžete rozpoznat
hluboký rozdíl mezi těmito dvěma způsoby? Můžete také vidět, jak jedno slovo má ve
své duchovní souvislosti mnohonásobné souvztažnostní významy, jak se dá vidět
například v případě zahrady Eden.