Page 446 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 143.

jinému kdekoliv. To znamená, že Já mám vztah s nimi v souladu s kvalitou
individuality, kterou každý jedinec má. Protože kvalita jejich individuality je ve své
primární přirozenosti negativní nebo zlá (můžete říci, že je to ve skutečnosti nekvalita
nebo nedostatek jakékoliv pozitivní kvality), vyvolává to vztah, který je určen obsahem
a povahou té specifické kvality (nekvality). Potřeby kvalit jejich individualit jsou
odmítané a nemají nic společného se Mnou nebo s Mým pozitivním stavem nebo
s Mým typem pravého života. Poněvadž to potřebují - jinak by nemohli být takoví, jací
jsou - aby se jim umožnilo naplnit jejich účel a poslání, které v tomto ohledu mají (učit
každého, jaký vztah nemít - kromě mnoha jiného!), jejich potřeby jsou naplňovány.
Naplňování těchto typů potřeb bude pokračovat, dokud se v tomto ohledu neuskuteční
ponaučení. Poté se jejich potřeby změní. Budou v plné shodě s potřebami existujícími
v pozitivním stavu.

Poněkud odlišná situace je na místě, pokud se týká lidí obecně, jakož i mých pravých
představitelů na planetě Nula. Jak si pamatujete, v prvním případě se u valné většiny
lidí jejich situace podstatně liší od kohokoliv jiného jak v jsoucnu a bytí, tak i
v pseudojsoucnu a pseudobytí. Tato odlišnost je určena tím, že nejsou ve své závěrečné
volbě. Kvůli tomu nemají ze své pozice žádnou hmatatelnou a konkrétní zkušenost
vztahu ke Mně, ani Mého k nim na jejich vědomé úrovni. Jednoduše řečeno, Já nejsem
fyzicky ani žádným jiným zjistitelným způsobem přítomen takříkajíc před jejich očima,
aby mohli se Mnou a Já s nimi vzájemně působit jako s každým jiným - stejně tak, jak je
to u těch, kdož jsou ve své takzvané konečné volbě. Tento typ vztahu by porušil jejich
současnou kondici; neboli jejich neschopnost být v neživotě jejich konečné volby. Aby
se tomuto předešlo, nezjevuji se lidem stejným způsobem jako v jiných stavech,
kondicích, místech, časech, paračasech atd.

Specifická situace u lidí vyžaduje velmi specifickou přirozenost vztahu. Na planetě
Nula nikdo vědomě ani smyslově nevnímá, že Já jsem v nich a s nimi a že tímto
prožívám všechno, co oni, přesně tak, jako to prožívají oni bez jejich vědomého vědění,
že je tomu tak. Pouze teoreticky a na základě víry se někteří nábožensky a duchovně
myslící lidé domnívají, že tomu tak je. Avšak zkušenostně a smyslově nemají žádnou
možnost rozlišení nebo prokázání, že Já jsem skutečně s nimi a v nich a že Já prožívám
jejich životy ve všech jejich souhrnech z jejich vlastní pozice tak, jak to zažívají oni.

V kondici typického lidského neživota by z lidské pozice bylo obtížné hovořit o plně
vědomých recipročních vztazích mezi Mnou a všemi ostatními lidmi. Tato dočasná a
přechodná situace si vyžaduje, aby dala lidskému neživotu šanci plně manifestovat,
ilustrovat a demonstrovat specifiku povahy lidského neživota. Jak jste si vědomi
z Velké knihy, nikdy a nikde jinde není takový podivný fenomén jako lidský neživot
možný nebo myslitelný. Svojí modalitou neživota poskytují lidé důležité poučení pro
všechny, jak by život nikdy neměl být pojat, žít a praktikován. Avšak až jednou tento
důležitý účel pro lidský život skončí a každý v jsoucnu a bytí bude plně uspokojen
vším, co je lidský neživot naučil; a jakmile všichni plně zvládnou všechna ponaučení
poskytnutá lidmi, potom a pouze potom bude ustanoven stejný typ interakce se všemi
lidmi, kteří budou stále přítomni na planetě Nula. Současný typ interakce a vztahu
s lidmi pro ně končí v momentě, kdy opouštějí planetu Nula a přicházejí do duchovního
světa (do světa duchů nebo do intermediálního světa). Během jejich pobytu v tomto