Page 424 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 141

takové přepínání, a kdo činí rozhodnutí o tom, do jaké modality se takové přepínání
provede; neboli kdo má právo na takové rozhodnutí, a tedy, kdo je odpovědný a kdo
bude souzen za taková rozhodnutí? Toto všechno jsou hluboce duchovní, mystické a
filosofické otázky související s povahou, strukturou, dynamikou a funkcemi
sentientních myslí obecně a lidských pseudosentientních myslí zvlášť. Aby se náležitě
pochopila komplikovanost tohoto uspořádání, potřebujeme se věnovat některým
obecným strukturálním plánům sentientní mysli obecně a lidské pseudosentientní
mysli zvlášť.

Začneme s definicí pojmu ‚individualita‘. Z duchovního pohledu je individualita
jedinečný souhrn aspektů, stavů, dynamik, procesů a kondicí, kterými každá sentientní
mysl vykonává své individuální a zosobněné jsoucno a bytí. Tento souhrn ve své
relativní kondici odráží Moji Absolutní Individualitu a všechny Její Aspekty, Stavy,
Dynamiky, Procesy a Kondice. Aby se mohlo toto vykonávání udát, individualita je
vybavena jistými druhy nástrojů, stavebními bloky a konstrukčními součástmi, jež
každému jedinci umožňují, aby ve své vlastní individualitě byl tím, čím je. Takže, jak
víte, ve svém konglomerovaném stavu se individualita skládá ze své vlastní
individualizované a zosobněné Duchovní mysli, vnitřní mysli a vnější mysli. V jejich
sjednocující a sjednocené kondici ustavují realitu jsoucna a bytí té individualizované
sentientní mysli. Ústředním jádrem této mysli je plně vědomé uvědomění si
sebeuvědomování. To je zakořeněno v sebe si uvědomujícím (svých stavů a procesů)
pravém ‚já jsem‘. Z této pozice sebeuvědomělého ‚já jsem‘ se určují a ovládají všechny
funkce a vše ostatní všeobecně. Protože toto ‚já jsem‘ se ve své struktuře a povaze
odvozuje z Povahy a Struktury Mého Absolutního ‚JÁ JSEM‘, jeho veškerý obsah a
význam je čistá pozitivita a dobrota pramenící z Mé Absolutní Pozitivnosti a Dobroty.
Z toho důvodu, pokud kdokoliv funguje ze svého pravého ‚já jsem‘, funguje pouze
dobrým a pozitivním způsobem; jinak řečeno, v tomto případě on/ona funguje ze Mě.

Toto je uspořádání, které existuje v pozitivním stavu. Dokud toto uspořádání trvale
pokračuje, negativní stav nemá žádnou šanci se udržet v mysli kohokoliv. Aby se
vynalezl, aktivoval, ustanovil a plně manifestoval neživot negativního stavu a jeho
lidský neživot, bylo nutné přijít s ideou něčeho zcela odlišného od existujícího
uspořádání pozitivního stavu. Tedy pokud je ústřední jádro života uvědomění sebe si
uvědomujícího ‚já jsem‘ a pokud všechno v jsoucnu a bytí je ovládáno a určováno
funkcemi toho sebeuvědomělého ‚já jsem‘, v tom případě bylo nezbytné vynalézt stav,
který by měl zcela odlišné uspořádání. V tom odlišném uspořádání je vědomí, že je tu
něco takového jako sebeuvědomělé ‚já jsem‘ a jeho určující a vládnoucí pozice,
izolováno, odděleno, potlačeno a uvedeno do nevědomého módu a následně nahrazeno
něčím, co se podobá pravému ‚já jsem‘ v tom, že je to schopné o sobě mluvit nebo
přemýšlet jako ‚já jsem‘, které ale nicméně nemá žádné pojetí o tom, co všechno a
všichni včetně sebe sama jsou vůbec zač. Jak byste byli schopni správně ovládat
všechny aspekty svého života, když nevíte, co je život a všechno ostatní související
s životem obecně zač? Tato náhražka pravého ‚já jsem‘ dostala název ‚ego‘. Toto ego
bylo uvedeno do vládnoucí pozice všech aspektů pseudoživota a lidského neživota.
Současně bylo uvedeno do nepřátelské pozice k pravému ‚já jsem‘, aby nic z pravého ‚já
jsem‘ nemohlo ovlivňovat funkci toho ‚ega‘. Bylo ustanoveno neustálé nepřátelství
mezi pravým ‚já jsem‘ a ‚egem‘.