Page 351 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

systému nemohly být takovými, jakými jsou ve svých kondicích. Samozřejmě můžete
říci, že Moje sdělení o této příčinné vzájemné propojenosti nedává žádný smysl,
protože tyto planety nebo galaxie nebo cokoliv, co máte ve svém pseudovesmíru,
existovaly mnoho miliard let předtím, než se objevili lidé nebo sentientní entity. Tato
domněnka je platná, bere-li se z pohledu vašeho subjektivního modu pojímání reality.
Avšak v objektivní realitě se jejich výskyt konal souběžně, simultánně a synchronně -
jeden je závislý na druhém nebo jeden je způsoben druhým.

Navíc, dokonce i v subjektivním modu máte předcházející ideje takových stavů,
zrozených potřebou vynalézt, aktivovat, ustanovit a manifestovat neživot negativního
stavu, lidský neživot a jejich příslušná ega. Jak víte, jakákoliv idea předchází svou
manifestaci v nějaké konkrétní formě nebo kondici. Proto, aby se před tím, než se
uskuteční její manifestace v takové formě nebo kondici, založilo odpovídající prostředí
pro její manifestaci v hmatatelnosti svého výskytu, se objeví rozličná nebeská (v tomto
případě pseudonebeská) tělesa a struktury, které jsou ztělesněním obsahu těch idejí a
které se mohou takto objevit dlouho předtím, než jakýkoliv člověk této povahy
vstoupil do svého vlastního pseudoživota. Ale jak víte, jakákoliv taková idea nastává
v sentientní mysli. Jestliže nastane idea závažně vývojově postiženého nebo chronicky
schizofrenického individua, produkuje své důsledky, výsledky a následky. Jeden z nich
je založení pseudonebeských těles, která odráží povahu, strukturu a obsah té ideje. Jí a
tím, co obsahuje, jsou příslušná pseudonebeská tělesa založena a následně udržována.

Ztělesnění obsahu dotyčných idejí kupříkladu ve formě lidské bytosti může nastat
v jakémkoliv jiném následném čase nebo paračase (z hlediska subjektivní modality).
Nicméně skrze takovou ideu je zmíněný pseudovesmír se všemi svými
pseudonebeskými tělesy umožněn a je udržován takovými lidmi ve své konkrétní a
hmatatelné manifestaci dokonce před jejich fyzickým objevením se v časoprostorovém
kontinuu (v tomto případě pseudočasoprostorovém kontinuu).

A to je všechno, co jsem ti chtěl dnes objasnit. Nyní, Petře, prosím, zahrň do tohoto
dialogu Danův dopis. Po něm přistoupíme k odpovědím na otázky Josefa a Ardyth.

Petr: Mnohokrát Ti děkuji za Tvé upřesnění ohledně kosmologické záležitosti. A tady
je Danův dopis, slovo od slova:

V odkazu na odpověď Pána Ježíše Krista na dopis z Německa by tato mohla dosti dobře
být ustavičně nejzazším a nejlepším vysvětlením důvodu, proč nemůže být (neměl by být)
žádný hmatatelný ‚důkaz‘ sám o sobě. Toto pojednání činí zřejmým, , že ‚důkaz‘, který by
uspokojil, musí spočívat na samotném principu (Nového zjevení), na víře v něj, na jeho
přijetí a na přijetí Pána Ježíše Krista - přesně tak, jak On/Ona a Jeho/Její Přirozenost a
všechno ostatní je v něm zobrazeno - na principu samotném bez ohledu na jakýkoliv
lidský typ hmatatelného důkazu (který by samozřejmě byl úchvatný, jak by to lidská
povaha potřebovala), ale je jasné, že pokud by tomu tak bylo, učinilo by to veškeré
uplatňování užitečnosti existence negativního stavu diskutabilním. Došel jsem
k přesvědčení, že víra v něj a jeho přijetí by nakonec měly spočívat na principu samotném,
a ne na hmatatelném důkazu. To by vypadalo, že v tom spočívá nejvyšší kvality víry, nebo
nevíry v jeho pravdivost.