Page 355 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

Ježíše Krista - co se týkalo významu Poslední večeře; a Mé aktivity a setkání s Mými
učedníky byly náležitě popsány ve zmíněných dialozích. Josefovi se radí, aby pečlivě
ještě jednou přečetl zmíněnou kapitolu i dialogy, a tak si osvěžil svou paměť ohledně
těchto záležitostí. V této době by nebylo užitečné o tom více zjevit nebo vědět.
Informace o těchto záležitostech, obsažené ve zmíněných textech, jsou pro tyto časy
zcela dostačující a vyčerpávající. Jeho první otázka má význam v souvislosti se
současným stavem věcí. Zmíněné případy Mého chování jsou stručně popsány
v Matoušovi 21:18-19; a trochu obsáhleji v Markovi 11:12-14. Dovolte mi citovat
Markovu verzi: Další den, když vyšli z Betánie, dostal hlad. Vida z dálky fíkovník, který
měl listy, šel se podívat, zda by na něm snad něco nenalezl. Když k němu přišel, nenašel
tam nic než listí, neboť nebylo období fíků. Ježíš mu v odezvě na to řekl: „Ať z tebe již na
věky nikdo nejí ovoce.“ Matoušův text poté přidává následující slova: „Ať se už na tobě
na věky neurodí ovoce.“ A ten fíkovník ihned uschl.

Popsaná příhoda obsahuje určitý obecný hluboký duchovní význam a závažné
duchovní souvztažnosti, související s povšechností tohoto cyklu času/stavu/procesu a
nějaké zvláštní významy vztahující se k době, kdy jsem fyzicky byl na planetě Nula.
V obecném smyslu fíkovník představuje přírodní dobro nebo s ním souvztaží. Přírodní
dobro je nádobou a nohami, na kterých stojí duchovní dobro a které obsahuje nebeské
dobro prostřednictvím duchovního dobra. Tyto tři významné aspekty dobra jsou
nádobami, skrze které, kterými a ve kterých je Mé Absolutní Dobro schopno se
manifestovat a poskytovat celému Mému Stvoření a pseudostvoření (v pseudostvoření
to je ve smyslu toho, co jsem uvedl v Matoušovi 5:45, „protože On dává Svému slunci
vyjít na zlé i dobré a déšť posílá na spravedlivé i nespravedlivé“). Zároveň ve Mně jsou
tyto tři aspekty dobra ve stavu své Absolutní Jednotnosti a Jedinosti. Jak jsou však
poskytovány ostatnímu Stvoření a kamkoliv a komukoliv jinému, toto Absolutní Dobro
projevuje svůj význam upravený a přizpůsobený obsahu a významu každé příslušné
dimenze nebo pseudodimenze a to v jejich relativních kondicích. Z těchto faktů se
stává zřejmé, že jakýkoliv život vůbec, jakož i pseudoživot vůbec, je neustále Mnou
udržován Mým Absolutním Dobrem neustále vyzařovaným všem a všemu.

Ve zmíněných příhodách před tím, než jsem udělal to, co jsem udělal, jsme Já a Moji
učedníci vyšli z Betánie. ‚Betánie‘ ve významu této konkrétní příhody souvztaží
s falešnou duchovní pravdou, která nemůže obsahovat jakékoliv dobro vůbec (ať už
nebeské, duchovní či přírodní). Dobro se vždy projevuje prostřednictvím své pravdy,
jako se láska projevuje prostřednictvím své moudrosti a opačně. Tudíž pokud schází
duchovní pravda nebo vůbec jakákoliv pravda, dobro nemá žádné prostředky, aby se
projevilo nebo se stalo živým a funkčním. Že jsem vyšel z Betánie, značí vyjití ze stavu,
který neměl nic z jakékoliv pravdy, a tedy ani z jakéhokoliv dobra. Jsa v takovém stavu,
dostal jsem hlad po přírodním dobru, které v tomto případě nemělo žádnou možnost
pro sdílení své nebeské a duchovní podstaty, jakož i Mého Absolutního Dobra. Spatření
fíkovníku, který měl na sobě zelené listy, znamená Moji naději, že na této planetě a
v zóně vymístění naleznu něco, co by umožnilo, aby se projevilo vyjádření Mého
Absolutního Dobra skrze jeho nebeský, duchovní a přírodní aspekt a udrželo
v životech (neživotech) lidí a všech ostatních v zóně vymístění.