Page 249 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

učiněn, nebo jak na ně reagovat v souladu se svou vlastní svobodnou vůlí a volbou.
Takže tímto faktorem a touto modalitou je její svoboda volby neustále opětovně
potvrzována.

Na druhé straně ve vztahu ke všemu a každému jinému v Mém Stvoření, ke Mně
osobně a Mému Stvoření obecně, jakož i ke všem událostem a děním vně jejího
sebevnímání, sebeuvědomování, svého ‚já jsem‘ a ve všem, co s nimi souvisí, každá
sentientní entita v pravém životě pozitivního stavu funguje z pozice objektivní
modality. V této modalitě si uvědomuje diskrétnost všech událostí a dění, módu tady a
teď, ne-časové a ne-prostorové manifestace a simultánnosti a synchronicity všech
událostí ve jsoucnu a bytí. V této modalitě proces rozhodování a volby, které se konají,
otázky, které se kladou, odpovědi, které se dávají, a důsledky, výsledky i následky
čehokoliv, co vůbec nastává, nastávají ve stejném okamžiku, nebo abychom byli přesní,
ve stejném stavu, jak se manifestují simultánním a synchronním způsobem.

Tento objektivní způsob fungování je pro lidskou mysl extrémně obtížné, ne-li
nemožné pochopit. Důvod této neschopnosti spočívá ve faktu, že typická lidská mysl
byla uspořádána takovým způsobem, aby všechno pojímala v pokračující a sekvenční
modalitě, a ne v diskrétní. Proto lidé celkem vzato nejsou s to si být vědomi ničeho, co
se děje v diskrétní modalitě. Tato modalita byla potlačena anebo uzavřena před jejich
schopností vědomého vnímání. Pokud by pro ně byla plně přístupná, nemohli by
manifestovat povahu a strukturu lidského neživota, který postrádá tuto schopnost.
Lidský život je v tomto ohledu jeviště, na kterém se může porovnat pravý život všech
možných vjemů a spojení a neživot, ve kterém je možné pouze jednostranné nebo
nesouměrné pojímání všech a všeho, a samozřejmě všechny důsledky, výsledky a
následky takového uspořádání, jaké se spatřují v lidském neživotě. Na druhé straně
jsou všichni kdekoli jinde v neživotě negativního stavu v modalitě zvrácení a
převrácení těchto dvou zmíněných způsobů. V jejich případě je objektivní modus
zdeformován tak, že události, které nastávají v jejich nesvětech, jsou pojímány a
chápány, jako by se děly v pokračujícím a sekvenčním toku vně nich, a subjektivní
modus tak, jako že se odehrávají také mimo nich, ale diskrétním způsobem. Toto je
typická pozice vzhůru nohama struktury, povahy a dynamiky neživota negativního
stavu. Toto konkrétní uspořádání bylo potřebné nastolit v rámci neživota negativního
stavu, aby tam každý zdůvodnil a ospravedlnil své zlé skutky mající kořeny v jeho
neustálém vytváření všech zel, překroucenin a nepravd. Tímto se jim jeví, že spíše než
oni je někdo jiný či něco jiného zodpovědné nebo je zdrojem ohledně všech zel,
překroucenin a nepravd.

Základní rozdílnosti mezi těmito dvěma modalitami pojímání, jakož i způsobem, jakým
jsou věci nastaveny v neživotě negativního stavu a lidském neživotě, stejně jako i
záležitost Mého Předvídání, vzbudily nesprávný dojem u všech autorů duchovních
knih, s výjimkou Swedenborgových spisů, že Já jsem byl ten, kdo vymyslel, inicioval,
založil a uvedl v pohyb neživot negativního stavu, lidský neživot a jejich ega stejně, jak
jsem to učinil s pravým životem pozitivního stavu a s ‚já jsem‘ všech jeho obyvatel.
Předvídat něco a na základě toho povolit vymyšlení, ustanovení a manifestování toho
něčeho není stejné, jako být původcem a příčinným faktorem toho něčeho. Mé
Předvídání nebylo vytvářejícím ani příčinným zdrojem neživota negativního stavu a