Page 248 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 126

ne-čase a v druhé modalitě se manifestují a uvádí do pohybu před tím, než vstupují do
jejich subjektivní modality vnímání nebo velmi krátce předtím, než je mají položit.
V obou případech tohoto uspořádání jsou sentientní entity chráněny před negativními
důsledky pokládání takových otázek uvnitř jejich vlastního individuálního,
subjektivního, jedinečného a odlišného života a jejich ‚já jsem‘.

Takže jak by se to při pohledu na tato fakta mohlo uspořádat, aby se tyto nejdůležitější
otázky zodpověděly způsobem nanejvýš zkušenostním, praktickým a faktickým bez
skutečného přímého zapojení všech sentientních entit do procesu kladení těchto
otázek, aby nebyly rušeny ve svém konkrétním životě a aby nenastal rozklad života
pozitivního stavu? Jak si pamatujete, v tom čase nebo ne-čase byl pouze pozitivní stav
ve svém jsoucnu a bytí. Žádný jiný druh života či neživota jim nebyl pro srovnání
dostupný. Ale přesto jsem ve Svém Absolutním Předvídání vnímal, že by takové otázky
mohly nastávat a soužit sentientní mysl. Z toho důvodu jsem učinil opatření pro jejich
náležité zodpovězení před tím, než vstoupily do všech sentientních myslí. Z toho
důvodu jsem vyčlenil jistou skupinu sentientních entit, které svou vlastní svobodnou
vůlí a volbou souhlasily sehrát všechny aspekty kladení otázek a ustanovit kondici pro
jejich zodpovězení v obou modalitách pojímání reality.

Tato skupina lidí nejenže souhlasila s položením všech těchto patřičných otázek, ale
také souhlasila s tím, že bude těmi, kteří vymyslí, aktivují a ustanoví neživot
negativního stavu a lidský neživot, aby na živých a zkušenostních příkladech
ilustrovali a demonstrovali všechny důsledky, následky a výsledky kladení těchto
otázek a získání všech přesvědčivých odpovědí na ně. A nejenom toto, ale že ustanovit
velmi přesvědčující a faktickou situaci, která by všem sentientním entitám dala
nejpotřebnější a nezbytné srovnání mezi jejich typem života nebo života jako
takového, a jejich ‚já jsem‘ a životním stylem totálně odlišného života, který by neměl
nic společného s tím, co měli oni. Takové důležité uspořádání a nastavení by bylo
schopné faktorem porovnání obou typů života a neživota přesvědčit všechny v pravém
životě, ž jejich život byl pravdivý a pravý život a že jejich ‚já jsem‘ bylo skutečně pravé
‚já jsem‘.

Jak si pamatujete z Mého Nového zjevení, tato skupina lidí, kteří se na v š e m t o m t o s e
Mnou smluvili, se později nazývala pseudotvůrci. Jak si také jasně vzpomínáte,
v Dialogu 111 bylo uvedeno, že pseudotvůrci souhlasili s položením těchto otázek
jménem všech ostatních. Jediný rozdíl mezi formulací v Dialogu 111 a tím, co se vám
n
sděluje v tomto dialogu, je te , ž e v tom dialogu nebylo poukázáno na to, že takové
otázky byly položeny a odpovědi na ně jim byly poskytnuty před tím, než vstoupí do
mysli zbytku sentientních entit. Toto je zásadní rozdíl.

Když hovoříme o paradoxu, že sentientní entity jsou simultánně jak v objektivním, tak i
subjektivním způsobu vnímání reality, musíte tomuto paradoxu rozumět následovně:
ve vnímání sebe sama, uvědomování si sebe sama a ve svém ‚já jsem‘ a všem, co s nimi
souvisí, vždy fungují z pozice subjektivní modality. Protože se, jak víte, v této modalitě
všechno děje a odehrává sekvenčním a pokračujícím způsobem, dává to jakékoliv
sentientní entitě v jejím subjektivním časovém rámci dostatek potřebného času
k posouzení, zhodnocení a porozumění ohledně povahy toku událostí a dění, aby
í
mohla udělat náležité rozhodnut o t o m , j a k ý d r u h v o l eb v tomto ohledu by měl být