Page 247 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM II.

předchozí. V tomto uspořádání je pocit ubíhání událostí a dění i závislosti jedné
následné události na jiné předcházející události. Takto došlo k zákonu příčiny a
následku v pravé realitě subjektivního vnímání této reality. Aby se v tomto
subjektivním vnímání reality zřetelně pochopilo, že všechno se děje, jako by bylo
nezávislé na vnímání sentientní mysli, všechno se jí jeví jakoby se projevující vně
sentientních entit, mimo jejich vlastního osobního, subjektivního, individuálního,
jedinečného a odlišného života. Pokud za těchto podmínek všechny věci plynou
v pořadí a mají pokračující průběh, mohly by se jisté věci zařídit tak, že předtím, než
má cokoli vstoupit do tohoto postupného a pokračujícího ubíhání, mohlo by být
zastaveno před zaznamenáním v poli vnímání sentientní mysli tak, že by ta mysl
neměla ani ponětí o tom, že se něco této povahy má stát nebo se skutečně stalo. Jestliže
máte položit velmi důležité, vitální a zásadní otázky, vztahující se k vlastnímu životu a
vašemu ‚já jsem‘ a jestliže povaha takových otázek by byla ničivá, rušivá a škodlivá pro
zdraví vaší mysli (ale je důležité, že jsou vysloveny a že se o nich uvažuje), potom aby
se předešlo tomu, že se tak stane, může se zařídit zodpovězení těchto otázek před tím,
než vstoupí do vaší subjektivní mysli. Takto byste to nevnímali nijak jinak, než že
nejste původcem těchto otázek.

Takhle funguje a působí subjektivní vnímání reality. Protože je však subjektivní a
protože se týká jen individuálního pojímání toho, jak se události dějí ve své sekvenční a
pokračující modalitě postupování, v pravé realitě jsoucna a bytí, nazíráno mimo
subjektivní a individuální vnímání a chápání, nastávají v úplně odlišné modalitě své
vlastní manifestace. Tento odlišný modus, poněvadž nemá nic společného se
subjektivním pojímáním reality, se proto nazývá objektivní pojímání reality. V této
modalitě vnímání není žádná potřeba mít dojem, že něco nebo někdo je tam nebo
tehdy, nezávislý na stavu a procesu Stvoření. Protože tato modalita nemá žádný vjem
plynutí času nebo prostorově vázaného probíhání postupným a pokračujícím
způsobem, zřetelně vnímá, že všechny věci, nehledě na to jaké, nastávají tady a teď
simultánním a synchronním způsobem bez jakéhokoliv pocitu subjektivního času a
prostoru. Proto jsou všechny takové události a dění diskrétní ve své povaze a ve
vzájemném vztahu. Kvůli jeho diskrétní povaze spoluexistují v tomto objektivním
způsobu pojímání reality všechny a jakékoliv otázky se svými všemi a jakýmikoliv
odpověďmi ve stejném čase, nebo přesněji, v ne-čase. Avšak v momentě, kdy je
promítnete do subjektivního vnímání reality, ve kterém pobývají všechny sentientní
entity z důvodu ustanovení jasného vědomí si své vlastní svobodné vůle a volby,
všechny tyto události a dění se jeví v pořadí tak, že jedna předchází druhou a druhá
následuje tu předcházející.

Paradox této situace a uspořádání, jaký se týká všech sentientních entit, je ve
skutečnosti, že jsou situovány, pokud se jejich struktury a povahy týká, jak
v objektivním, tak i subjektivním vnímání reality. Ve vztahu k jejich individuálnímu,
jedinečnému a odlišnému životu a jeho ‚já jsem‘ jsou vždy v subjektivním modu
pojímání reality. Ale ve vztahu k tomu, že jsou integrální součástí Mého Stvoření jako
takového, a obzvláště ve vztahu ke Mně a Mé Absolutní Přirozenosti, jsou
v objektivním modu pojímání reality. Jak tedy vidíte z tohoto uspořádání, všechny
sentientní entity fungují simultánně z obou modalit pojímání reality. V každém případě
otázky, které kladou, a odpovědi, které dostávají, se dějí v jedné modalitě ve stejném