Page 228 - DIALOGY S PÁNEM JEŽÍŠEM KRISTEM DRUHÝ DÍL

DIALOG 124

v sobě a sama od sebe přesně stejným způsobem jako ta sentientní entita a její život a
‚já jsem‘ měly původ z Někoho jiného, pustila se do vymýšlení, vývoje a produkce toho
něčeho, co nemělo nic společného se stejným zdrojem nebo co nevycházelo ze stejného
zdroje a počátku, ze kterého vyšla ona sentientní mysl. Jinými slovy vymyslela,
vyvinula, vyprodukovala a uvedla do pohybu něco, co vyšlo z jejího vlastního já. A
protože se sentientní entita tím, že byla sama stvořena z Absolutního Zdroje a
Absolutním Zdrojem, stala relativní k tomu Absolutnímu Zdroji, jsoucí relativní ve své
povaze a svém ‚já jsem‘, vymyslela, vyvinula a založila něco, co se stalo relativní k její
vlastní relativní kondici, stavu a procesu. Takto došlo k tomu, že vzešlo relativní pouze
k relativnímu a započalo svůj vlastní vývoj, projevování a ukazování se. Stalo se
základem, na kterém mohl být založen neživot negativního stavu a jeho lidský život.

Při posuzování a hodnocení tohoto procesu se stalo zřejmým, že pokud chcete
vymyslet, ustanovit a manifestovat něco, co je zcela odlišné od toho, co máte a
prožíváte jako život a své ‚já jsem‘, pak v tom případě, aby to bylo odlišné a nemělo nic
společného s dostupnými způsoby jsoucna a bytí, musí ze své povahy vyloučit vůbec
všechno, co je obsaženo v povaze současně dostupné a prožívané kondice. Protože to
nemá nic společného s původní modalitou prožívání života a ‚já jsem‘ a protože
původní modalita se nazývala pravý život, pozitivní stav a pravé ‚já jsem‘, kvůli tomu se
to stalo neživotem, negativním stavem a nepravým domnělým ‚já jsem‘, označeným
jako ego. Takže došlo k protikladné realizaci nahrazení původního a pravého života,
původního a pravého ‚já jsem‘ a původního a pravého pozitivního stavu neživotem,
negativním stavem a egem.

Jestliže pozitivní stav je založen na pravém životě a na pravém individuálním,
jedinečném a odlišném ‚já jsem‘, v tom případě negativní stav musí být založen na
neživotě a na stavech ega, které jsou společné všem a všemu umístěnému v neživotě a
jež vylučují jakoukoli představu individuality, jedinečnosti a odlišnosti. Jakmile byl
takový neživot ustanoven a jakmile započal manifestaci, ilustraci a demonstraci své
pravé povahy, všechny sentientní entity v jsoucnu a bytí měly příležitost porovnat svůj
původní život a své původní ‚já jsem‘ s něčím, co neobsahuje nic z originálu. Proto teď
mají konkrétní znalost toho, co to je být v původní a v té druhé, nepůvodní kondici.
Protože jsou schopny analyzovat nepůvodní neživot a vidět jasně, jaká je jeho povaha,
dává jim to logický podklad, na kterém mohou dělat vhodné závěry o povaze pravého
života a jeho pravého ‚já jsem‘ a o povaze neživota a stavů jeho ega (stavy ega byly
náhražkou původního ‚já jsem‘). Postupem této analýzy se mohou přesvědčit, že
původní život a původní ‚já jsem‘ jsou skutečným životem a skutečným ‚já jsem‘. Proto
z tohoto závěru logicky vyplývá, že mají skutečně život jako takový a že ten život je
zakořeněn v jejich jedinečném, odlišném a individualizovaném ‚já jsem‘. Proto jejich ‚já
jsem‘ je skutečně ‚já jsem‘, a ne nějaký druh nereálné konstrukce, která nemá nic
společného s jakoukoliv realitou.

Takže jak vidíte z tohoto příkladu, ryzí a původní ‚já jsem‘ bylo potřeba potlačit,
zapomenout a nahradit ho něčím, co s ním nemá nic společného. Takže se nahradilo
egem (páchnoucím egem, jak rád říkáš, Petře). Jestliže původní a nefalšované ‚já jsem‘
vychází z Absolutního ‚JÁ JSEM‘, což bylo definováno jako Absolutní Pozitivnost, potom
by ego muselo mít úplně opačnou kvalitu. Opačná kvalita k Absolutní Pozitivnosti je